Misie

Misie

The Mission
Drama / Historický
Velká Británie, 1986, 120 min
Režie: Roland Joffé

Osa příběhu začíná v době, kdy začíná slábnout hvězda jezuitského řádu. Vypráví se v něm o španělském jezuitském knězi, otci Gabrielovi (Jeremy Irons), který vstupuje do jihoamerické džungle, aby tam vybudoval misii a konvertoval komunitu indiánů Guaraní ke křesťanství. Jde o program, v jehož rámci jezuitští misionáři zakládají misie nezávislé na španělském státu, aby domorodce vyučovali křesťanství.

Na počátku filmu je jezuitský misionář vypuštěn indiány kmene Guaraní připoutaný na kříži do proudu řeky korunované nádherným vodopádem Iguazu. Padá dolů vodopádem, zatímco se horlivě modlí k Bohu. Jeho mučednická smrt inspiruje vzdělaného a jemného otce Gabriela, aby překonal nebezpečný vodopád a pokusil se dostat se ke kmeni. Nejdříve jej válečníci Guaraní chtějí zabít, ale Gabriel zahraje nezapomenutelné sólo na svůj hoboj, takže ho nechají žít a on si postupně získává jejich důvěru.

Mezitím, pod vodopády, žoldák a otrokář Rodrigo Mendoza, jehož hraje Robert de Niro, si vydělává na živobytí únosy indiánů Guaraní a dalších domorodých lidí a prodává je na nedaleké plantáže. Je ukázána i jeho lidská stránka, pečuje o svého bratra, ale především se však stará o svoji snoubenku. Když ovšem najde svého bratra v posteli se svojí snoubenkou, Mendoza jej v návalu žárlivosti pobodá a pak upadne do záchvatů extrémních pocitů viny a deprese kvůli tomu, co spáchal. Hledá pokání u jezuitských misionářů, žadoní, aby mu ho příliš neulehčovali. Otec Gabriel, který se na chvíli vrátil od vodopádů, vezme Mendozovu zbroj a zbraně, sváže je do rance a připoutá jej k Mendozovu zápěstí. V jedné nezapomenutelné scéně nechává Mendozu, aby opakovaně šplhal nahoru nad vodopád Iguazu. Mendoza, stále pyšný a plný hořkosti nad svou vinou odmítá pomoc a vystupuje vzhůru, dokud nepadne vyčerpáním a zalykaje se nářkem volá k Bohu. Jeden z jezuitských kněží přeřeže provaz s rancem a osvobodí jej z jeho utrpení, ten si ho však znovu přiváže k zápěstí, neboť není tím, u nějž by hledal svého odpuštění. Když dojdou do tábora, přichází jeden příslušník kmene a provaz s rancem přeřízne a s ním ukončí i jeho utrpení, a jeho zbroj symbolicky padá do vodopádu, čímž se mu dává najevo, že kmen mu odpustil. Mendoza pak skládá slib chudoby, cudnosti a poslušnosti a stává se jezuitou s požehnáním otce Gabriela a zároveň je přijat těmi stejnými indiány, které lovil pro otrokáře.

Misie otce Gabriela slouží jako svatostánek a místo výuky indiánů Guaraní. Otec Gabriel a jeho kněží, mezi nimi i Mendoza, je učí, jak vyřezávat a hrát na flétny a housle a oni - divoši - krásně zpívají, umějí číst, psát a počítat.

Bohužel, politické poměry ve Španělsku a Portugalsku se začínají komplikovat a obě země dospějí k dohodě, v níž Španělsko postoupí část území Portugalsku k další kolonizaci a vpádu civilizace v podobě portugalských kolonizátorů, kteří se snaží zotročit indiány Guaraní a další kmeny. Avšak právě jezuitské misie, tradičně místo zbožnosti, mohou překazit tento nový plán, a papežský emisar Altamirano je vyslán na místo, aby posoudil misie a rozhodl, jestli se má některá z nich zachovat.

Pod obrovským tlakem jak majitelů plantáží, tak i portugalských politiků je Altamirano nucen zvolit menší zlo. Pokud rozhodne ve prospěch kolonizátorů, domorodí lidé budou zotročeni. Pokud však dá přednost misiím, celý jezuitský řád může být v Portugalsku postaven mimo zákon. Altamirano navštěvuje misii otce Gabriela a marně se mu snaží vysvětlit, jak komplikované politické důvody se skrývají za uzavřením misií; jenže otec Gabriel a Mendoza zdůrazňují svůj úmysl udržet misii, kdyby se Portugalci snažili ji napadnout. Frustrovaný Altamirano naříká, že musí »odříznout takový... nádherný úd plný života«, »aby se uchránil celek«. Pošle oficiální politické rozhodnutí, že misie otce Gabriela musí být uzavřena. Majitelé plantáží a kolonizátoři u paty vodopádu začínají plánovat svůj první nájezd na indiány Guaraní a na misii.

Otec Gabriel a Mendoza jsou vystavení těžké volbě. Otec Gabriel, který věří, že Bůh je láska a násilí je jasným proviněním vůči lásce, zdůrazňuje, aby důvěřovali Bohu. Mendoza však je rozhodnut opustit bratrstvo a zrušit přísahu, aby mohl vojensky bránit misii. Proti přání otce Gabriela učí domorodce válečnému umění a znovu bere do ruky meč, který vytáhl z vody pod vodopádem při chytání ryb malý chlapec.

Když kolonizátoři udeří, misie je dobře bráněna Mendozou a indiány Guaraní; jenže jejich zbraně se nemohou měřit s puškami a děly. Útočníci jsou téměř v neřešitelné situaci, protože někteří vojáci odmítají jít proti úchvatnému zpěvu otce Gabriela a žen kmene Guaraní, které jim kráčejí vstříc držíc kříž a monstranci s posvátnou hostií. V poslední chvíli jim však velitel vojáků nařídí pokračovat v útoku a ti poslechnou. Všichni kněží a většina dospělých Guaraní je zmasakrována. Jenom hrstka žen a dětí unikne do džungle. O několik dní později se pár dětí vrací zpět, aby naložili zachráněné druhy do kánojí a vydávají se po řece hlouběji do džungle. Doutnající kostelík, Gabrielův zlomený hoboj a rozdrcené housle ležící na dně řeky jsou jedinými svědky toho, co se s misií stalo. 

Rolandovi Joffé se podařilo vykreslit obraz původního ducha křesťanství, jehož mottem bylo nenásilí a láska. Rozpor mezi světskostí a nebeským královstvím, jehož nelze na zemi vybudovat a když, tak jedině na krátkou chvíli, než je smeteno bouří světských zájmů...
Obraz božského vokálu, podobajícího se partu »Voca voca me...« Mozartovy mše Requiem, vycházejícího z úst domorodého chlapce - jenž nikdy neviděl evropská velkoměsta a jejich pompu - který pohnul papežského emisara téměř až k slzám, nadšení indiánů při budování misie, jež ho nadchlo tak, že byl málem stržen čistotou a nezkažeností zapálené víry, to jsou nezapomenutelné scény tohoto mimořádného filmu a jeho příběhu. Šťastnou volbou byl i italský skladatel Ennio Morricone, jehož filmová hudba se dostala na 23. místo v žebříčku AFI (100 Years of Film Scores).