Kreativní myšlení ~ 2009-2010: II. přednáška

Mytické dějiny lilie.

Na obrázku 23 je egyptský basreliéf, který lze vysvětlit následovně: A. je egyptská Eva, která stojí na draku (bohyně Nut nebo Minerva); B. je krokodýl (Harpokratés), C. hlava Gorgony (později crest), D. sokol (moudrost) a E. pera (duše).

[Text mlčí o tom, že sokol je posazený na tyči a Eva drží v levé ruce psa a v pravé cosi jako lilii. Jde o předobrazy královských insignií a z tohoto pohledu lilie představuje žezlo a pes je znamením milosti, říšského jablka. Hlava Gorgony je Raherachtet (spalující pohled), protiklad Harpokrata (voda, mlčení).]

Uraeon nebo okřídlený sluneční kotouč nebo vejce, od něhož vybíhají do protilehlých stran oba emblematičtí hadi, ukazuje jistou charakteristiku, která se přičítá skarabeovi. Uraeus tak jako skarabeus jsou stálými symboly na průčelích egyptských templů; jsou umístěny zejména nad portály a jsou talismany nebo kouzla.

Valentinus je nazýván „nejhlubším učencem gnose“. Podle něj existuje patnáct párů „aiónů“ (andělů nebo výronů), které představují třicet stupňů každého znamení zvěrokruhu.
Jméno velkého gnostického božstva Abraxas se vysvětluje takto: „Ab“ nebo „Af“ („Budiž“), „rax“ nebo „rak“ („uctíváno“); „sas“ nebo „sax“ pro „sadši“ („Jméno“).

Gnostické božstvo se latinsky nazývalo „Abraxas“, řecky „Abrasax“. Jejich posledním stavem nebo podmínkou pro osvobození senzitivního bytí, jak označovali duši, bylo „Pleroma“ neboli „plnost světla“.

Obr. 239: Bůh Abraxas oděn do všech atributů Foeba. Zelený jaspis; unikátní kousek. Egypťané nazývají lunu matkou světa a říkají, že má dvě pohlaví. Luně se v mystickém smyslu říkávalo u Egypťanů muž a žena. V úseku na medaili je oslovení: CABAΩ, „Sláva ti!“ Na reverzu je v kartuši vytvořené ze zavinuté užovky - zrovna tak, jak Hindové píší nevyslovitelné slovo „Aum“ - titul IAΩ.ABPACAΞ.

Obrázek dole představuje Venuši, která stojí pod baldachýnem neseným dvěma spirálovitými sloupy a upravuje si vlasy před zrcadlem, které drží Kupido; druzí dva se vznášejí nad její hlavou a drží věnec. [Wreath, heraldická „točenice“, věnec spletený ze zatočených konců pokryvadel, který slouží k zakrytí upevnění klenotu na přilbu. Dříve kladena na přilbu i proto, aby pomáhala zadržovat největší nárazy nepřátelských zbraní. Tinktury jednotlivých částí točenice se střídají. Výjimečně se však lze setkat i s točenicemi, které se skládají z většího počtu tinktur, než obsahují přikryvadla. Ty pak musí být všechny uvedeny v blasonu, a to zprava doleva. Rovněž zvány feflíky, volně vlající pásky (stužky) po stranách točenice, zpravidla znázorňované v malebných tvarech. Neměly žádné funkční uplatnění (tedy jen symbolické). Feflík byla i jistá kostelní rouška. Věnec, vínek kromě běžného významu i námluvy a svatební koláč obřadní kravaj. Původ těchto významů souvisí se svatebními obřady východních ritů, při nichž na hlavy snoubenců se kladou koruny, původně věnce (pol. wianek, srovnej „vánek“), lit. vainiks. Odtud i „věno“, přičemž základ ved- náleží patrně k vésti, jež v staré době (u Slovanů ten odstín zanikl) znamenalo „bráti si za ženu“. Důležitý ještě vrkoč, původně koudelová vložka, ovinutá zeleným (vert, fertile, cuprum, Kypris, Venuše) hedvábím, jež se vplétala do lelíka (cop) nevěstě (lelíky se jí pak otočily kolem hlavy a přišpendlily). Koudel s hedvábím nahrazována později tkanicí (Bartoš, s. v., Rus. 29.): „Vdané ženy od chvíle svatebního začepení (obrat „vejít pod čepec“, tzn. „vdát se“) si zaplétaly vlasy ve vrkoč (souvisí i se rčením „uplést [panně] dítě“). Asi v polovici délky copu se vpletla dlouhá tkanice (obyčejně tmavomodrá - viz dále „O původu trikolóry“ - darovaná nevěstě kmotřenkou), ta se pak i s copem otočila kolem hlavy ve vrkoč.“ Svobodné dívky nosily vlasy hladce přičesané, s pěšinou uprostřed, vzadu spletené v lelík. Varkoč, vargoč, vrkočica je „kadeř“. U Chodů i jisté bohatě pletené pečivo připravované na Mikuláše. Viz též „májka“.]

Na pozadí stojí psáno ΦAΣIΣ APIΩPIΦ - tj. „manifestace Ariorifova“. Venuše tu stojí jako zosobnění gnostické Sofie nebo Achamoth a jako taková je bezpochyby pramenem našeho klasického zobrazení Pravdy.

Na obr. 252 je „dobrý pastýř, který nese na ramenou nalezenou ovci, jak se to zdá nezasvěcenému oku; ale při bližším náhledu je to dvouhlavý Anubis (Anúp); jedna hlava je člověčí, druhá je šakalí. Jeho opasek má podobu hada, který zdvihá hlavu opatřenou hřebenem. Ve své ruce třímá berlu.

Tzv. crista, ozdoba přilby nebo symbolický hrot frýgické čapky nebo médské přilby [kterou vidíme na hlavě „dobrého pastýře“], se nachází také v ženském tvaru na téže mytické pokrývce hlavy nebo na přilbě, neboť jakožto „idol“ sjednocuje obojí pohlaví v jeho plodné ideji. V ženské podobě - tak viditelné na všech sochách Minervy nebo Pallas Athéné a na vyobrazeních Amazonek, ženských bojovnic nebo válečnic - má čapka nebo přilba vždycky prodlouženou, romboidní či kulovitou vybíhající část dozadu nebo visící k šíji. Je to vidět – v naší řadě oněch falických čapek – na obrázku (169 a 170) postavy ozbrojené „Pallas Athéné“. Celek je co do svého původu hluboce mystický. Tyto ideje se pořečtily; a jestliže šlo v Řecku o ženskost, bylo to okrouhlé nebo rozšířené, co na mužské přilbě přirozeně vyčnívalo nebo zvětšené směřovalo dopředu (skutečná crista, neboli chochol přilby), to bylo (v ženském případě) obráceno dozadu nebo spadalo v jedno, jestliže to nosila na hlavě žena jakožto trofej. Při správném zkoumání evidentně vyplývá, že tyto klasické přilby s jejich chocholy, jejich pileus, frýgická čapka, čapka svobody, nebo kožišinová čepice granátníka nebo husara, či třírohý klobouk jsou bezpochyby falického původu.

Kardinálský červený klobouk sleduje tutéž ideu, jen po jiné cestě; je to chapel (kaple), chapter (kapitola), chapiter (makovice) nebo chapeau, je to discus neboli kotouč; barva karmazínová, právě tak jako mystická „růže“, královna květin, je také karmazínová. Slovo kardinál pochází od cardo (anděl, andělský bod, bod obratu, Panna ve zvěrokruhu), tak i od caro, italsky carne, tělo – „Slovo tělem učiněno jest“.

Gnostická kamej, která platí za velice účinný amulet, je z červeného jaspisu a představuje hlavu Gorgóny (gorgoneión), má dole legendu „ΑΡΗΓΩ ΡΩΠΟΜΑΝΔΑΡΗ“, „Ostříhám Rhoromandares“.