Auriger: Alchymická legenda o svatém Kryštofu - Interpretace

4. a 5. přednáška

Kryštof před svým pokřtěním měl vlastně původně být lidožroutem se psí hlavou, který požíral lidi, a teprve po křtu nabyl lidské tváře i jména, pod nímž je uctíván. Srv. funkci egyptského boha Mako, Velké požíračky při posledním soudu bohyně Maat, kde vedle stojí bůh Anubis (Anúp) se psí hlavou.
Kryštof jako Atlas. Offerus jako »ten, který nese O (O-ferus)«. Nosič Krista, zlata, tedy připodobnění Železnému Janovi, který přinesl zlato kralevici v podobě stráže u studánky (a taky jej nesl na ramenou do lesa!).
Offerus jest i alterací slova Ofir, bájné země, kam Šelomó posílal své lodi hledat zlato, jež bylo té nejvybranější ryzosti. Kořen »OPH« se skrývá i ve slově OPHION, což je jméno obra zbaveného Saturnem trůnu a též jméno jednoho ze společníků Kadmových. Tím jest »had«, jak ten, který visel na místě svatého Těla na kříži (fixování volatilního, jak poznamenává Nicholas Flamel), tak i ten ze dvou hadů Kadmových, co se vinuli kolem jeho hole na vrcholku opatřené zlatou koulí s křídly (Khem, Uraeon).

Dalším nosičem zlata jest Lev, který se má vrhnout do lůna Panny, aby na této straně Vah bylo více závaží než na straně druhé. Zde se má připomenout, že Váhy byly zavedeny poté, co vyvstalo znamení Štíra, mezi něj a Pannu. V zodiaku Starých vedle původních deseti znamení tedy přibyla další dvě, tj. Štír a Váhy.

Ona voda či řeka, již Kryštof překonává, je prvopočáteční voda, princip všech věcí a nese sebou ohnivého a božského ducha, jenž dává všemu život a pohyb. Řeky hrály v mytologii důležitou roli, např. Xanthos, Scamandros, Asopos a Achelaos, řeka, jíž Herakles zabránil vystoupit z břehů. Symbolizují filosofického Merkura, jehož duchové stravují a rozpouštějí vše, co je do nich vloženo. V tomto smyslu je třeba chápat i obraz ohnivé řeky v egyptské podsvětí, v níž se objevují svatí (Hadi) a pohlcují a rozpuštějí nečisté duše, zatímco ony čisté jsou poznamenány ohněm a postupují do dalšího sálu.

V ikonografii sv. Kryštofa drží vždy Ježíšek, sedící na jeho rameni, v ruce globus nahoře s křížem. Prima materia alchymie. Symbol světa, říšské jablko. Podobně byl zpodobován Jupiter, Zeus, Iovis na kouli.
Pod naivním zevnějškem ukrývá legenda o Kryštofovi pravděpodobně vysoké nauky. Čas, který obr strávil na dvoře svého prvního pána (srv. zajetí Železného Jana v kleci na dvoře krále), lze přirovnat k údobí preparace, jež předchází černí (putrefactio, frustrace); tato, připravena z temnot a Západu, připomíná čas, strávený ve službách ďáblových. Potom nastává abluce či křest (dealbace), nesoucí ducha božího, aneb filosofickou síru (Kristus) na merkuriální vodě (Kryštof, Železný Jan přebývající v tůni), aby se došlo k dokonalosti Kamene (petrifikace), k mučednické smrti, která jej reintegruje v lůně Věčnosti.