Velikonoční pondělí

Andrea Mantegna: Nanebevstoupení (1461)

Liturgické Pondělí v oktávu velikonočním, Velikonoční pondělí, někdy též Červené pondělí, je dnem, který následuje po neděli Zmrtvýchvstání Páně. V českém prostředí je spojeno s přechodovými rituály končící zimy a nastávajícího jara. Tyto pohanské zvyky byly v průběhu dějin v různých kulturách teologizovány a zasazeny do křesťanského rámce.

Církevní oslava Velikonoc má zcela jiný rámec, jímž je Kristovo vítězství nad smrtí, vzkříšení. Velikonoční pondělí je v pořadí druhým dnem velikonočního oktávu (osmidenní), kdy křesťané prožívají velikonoční radost ze svého vykoupení.

Tradice

Velikonoční mrskání děvčat má předat část jarní svěžesti vrbového proutí. Mrskut a mrskání jsou názvy zažité především na Moravě, kde má zvyk velmi silnou tradici. Velikonoční koleda je spojena s odměnou pro koledníky. O pomlázce se zmiňuje již pražský kazatel 14. století Konrád Waldhauser.

Alchymie

Červené pondělí má skrytý význam: jde o rubedo, latinsky »červeň«, označení přijali alchymisté ku označení čtvrtého a posledního zásadní stádia v jejich magnum opus. S červenou (kardinálskou) barvou či purpurem je spojováno zlato i kámen filosofů, neboť rubedo signalizovalo úspěch alchymického díla a zakončení Velikého díla. Jeho řeckou obdobou jest slovo iosis.

Pokrmy

O Velikonočním pondělí převažovaly v kuchyni pokrmy z vajec jakožto velikonočního symbolu považovaného za symbol nového života a znovuzrození. Dělala se vejce plněná, smažená, dávala se do omáček, salátů, k masu, a pokud se pekla další várka velikonoční nádivky, vejce v ní nesměla chybět. Oblíbené byly i různé pomazánky.

Hudba

Pro tuto příležitost kantáta J. S. Bacha Erfreut euch, ihr Herzen – »Zaplesejte, srdce…«

Literatura

Henry Corbin: Mundus imaginalis aneb imaginální a imaginární. Malvern, Praha 2007.

Vejce sv. Dominika (s chí na povrchu a otvorem do nebes)