Vánoce V

O plenkách

Josef, Marie, Ježíšek

V hebrejštině se výraz arafalej tahor nachází v modlitbě musaf ku svátku Roš hašana na počátku šofrotu, vztahujícímu se ke zjevení na Sinaji.[1] Mistři teorie říkali, že tím jest míněna ona mrákota (na Sinaji).[2]

To jest význam verše „Mrákota jest Jeho plénkami“.[3]

Je to tedy moc, která obklopuje a drží. Podle sádijské verze Sefer Jecira zní verš druhý, kap. 3, takto:

„AMŠ (Alef-Mem-Šin) je zapečetěno šesti prstenci a zakukleno[4] do mužství a ženství. Poznejte, promýšlejte a vyličte onen oheň, který vodstvům nedává klesnout.“

Ta „moc, která obklopuje a drží“, je onou (drženou) hlídkou, strážní věží, z níž shlížel prorok Izaiáš do hlubin své duše, na výsost Boží.

„I zvolal jako lev: Na hlídce, Panovníku, stojím ve dne ustavičně, a na své stráži zůstávám stát celé noci.“[5]

Jsou to i „plínky“, jimiž se obaluje Dítě, jakož i mumie.

Anděl se obrátil na pastýře se slovy:

„Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel – to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích.“[6]

Dmitrij Sergejevič Merežkovskij v druhém svazku své trilogie, nazvaném Tajná moudrost Východu: Egypt, naznačuje symbolickou povahu těchto „plének“:

Crowley: atu VI – Milenci

Za pohřebních obřadů pozdějšího Egypta se zabíjí oběť – antilopa, gazela, býk nebo jiné zvíře – a do čerstvé stažené kůže se obléká nebožtík, nebo ulehne žrec, ohnuv se také jako děťátko v životě matčině.

Tato kůže, mees khent, je rakev-kolébka, ‚místo počínání‘, ‚přeměnění‘, cheprer. „Kůží-kolébkou prošel Osiris. Tajemství kůže je tajemství kolébky“, praví se v ‚Knize mrtvých‘.

Později je kůže nahrazována mumiovou pokrývkou. Žrec, který leží pod ní, vychází zpod ní jako děťátko z lůna matčina: nebožtík vstává z mrtvých – rodí se.[7]

Jedna ze zakuklených postav se obvykle nachází na starších provedeních IX. tarotového trumfu, u Poustevníka, a dále v Crowleyho tarotu na atu VI., u Milenců.

Srovnej dále vúdú symboly, spočívající na uctívání animálního boha s kápí – kobry. Je to zároveň i odkaz na ófitské symboly hadí síly, které zdůrazňují tvar, styl držení a pohyb hadího těla, stejně jako samotný hadí jed.[8]

Kircher: Serapis (Oedipus aegyptiacus)

Athanasius Kircher je autorem díla o egyptologii nazvaného Oedipus Aegyptiacus. Nachází se v něm řada ilustrací božstva Serapis částečně vycházejících z líčení Macrobia.[9] Vidíme na ní Serapida – na hlavě má kalathos[10] – stojícího – podobně jako Harpokratés – na krokodýlovi, o levé rámě má opřenou hůl a pravou se opírá o hada stočeného a ovinutého kolem něčeho, co má tři hlavy: lví, psí a vlčí. Tato trojnost je pozdější trojností zpodobňovanou v Hermově holi, takto kaduceus. Ono tříhlavé tertium non data je Ježíšek.

 

V této souvislosti se odhaluje temný smysl řádových obleků církevní kongregace, jakou byli např. „kapucíni“ a další řády, v kterých se kapuce nosila. Není možné odsunout do pozadí jiný, stejně hrozivý symbol, jímž byla kápě katova, neboť ta vystihuje tento smysl „zakuklení“ daleko nejpřesvědčivěji, a jde přímo ke kořenu věci – skrytí života – a to rozplozovacích sil člověka, jakož i zásadní změnu života samého – ve smrt. U žen je obdobou takového „zakuklení“ ukrývání tváře, obyčej zavedený v arabských zemích ovládaných islámem – nošení roušky přes tvář. Odkryty zůstávají pouze oči.

* * *

 


Kircher: Kynthronois Theois

[1] Viz také Sefer HaIjun. A. Jellinek, Ginzej Chachmat HaKaballah, str. 11, kde se ztotožňuje s chašmalem. Dále viz Sefer Jecira.

[2] Ex 20,21; Dt 4, 11 a 5,22; srv. Ž 18,10; 97,2; 1Kr 8,12; Iz 29,18.

[3] Jb 38,9.

[4] Hebrejské slovo MeChuthal je na tomto místě obskurní. Viz Ez 16,4 a 30,21; Jb 38,9.

[5] Iz 21,8.

[6] Lk 2,10-12.

[7] Dmitrij Sergejevič Merežkovskij: Tajná moudrost Východu: Egypt. Horus, Brno 1992, str. 84n.

[8] Viz Hanns Heinz Ewers: Ukřižovaný Tannhäuser a jiné hrůzné příhody. Saturn, Praha 1920.

[9] Macrobius: Saturnálie. Herrmann & synové, Praha 2003.

[10] Calathus nebo kalathos byl koš ve formě cylindru, který se používal k držení vlny nebo ovoce, často používaný ve starověkém řeckém umění jako symbol hojnosti a plodnosti. Tyto koše byly vyrobeny tkáním rákosí nebo větviček.