Alfa & Omega
Vynoření se složitějších životních forem je naprogramováno do samotné podstaty evoluce našeho kosmu. Veškerý život na Zemi stojí na komputacích – a veškeré komputace vyžadují energii. Digitální filosofie připomíná komputační teorii mysli založené na představě, že lidská mysl funguje jako počítač a vychází přitom z kognitivismu, komputacionismu a funkcionalismu. Mysl disponuje mentálními reprezentacemi a výpočetními mechanismy podobně jako počítače datovými strukturami a algoritmy. Slovem „počítač“ je zde myšlen abstraktní Turingův stroj: operátor se symboly, který zhodnotí vstup (input) a krok za krokem podle instrukcí (pravidel) vytváří odezvu (output). Tuto teorie vypracoval v roce 1961 Hilary Putnam, posléze ji upravil jeho žák Jerry Fodor. I navzdory velké kritice zůstává komputační teorie mysli jednou z předních teorií o lidské kognici.
Jeho prvním předpokladem je mentální reprezentace. To znamená, že něco v „mentálním světě“, symbol se sémantickou i syntaktickou hodnotou, zastupuje něco z „reálného světa“. Druhým předpokladem jsou výpočetní mechanismy, což jsou akce provedené s mentálními reprezentacemi, které jsou v souladu se syntaxí (nikoliv sémantikou) mentálních symbolů, je to tedy proces, který se lze technicky definovat jako komputační. Výpočetní mechanismy jsou procesy, které jsou kauzálně determinované syntaktickými vlastnostmi symbolů v jazyce myšlení, který se opírá o teorii, že „veškeré naše myšlení se odehrává jako vnitřní monolog, přičemž se operuje se symboly. Všechny tyto symboly, stejně jako slova, se navzájem kombinují podle určitých pravidel.“
Život nahlížený jako komputační proces je zaměřený na optimalizaci uložení a zpracování významné informace.[1] Jakmile začneme živé organismy považovat za agens provádějící komputace – sběr a ukládání informací o nepředvídatelném prostředí – kapacitu a posouzení týkající replikace, adaptace, působení, účelu a významu lze chápat nikoliv jako výstup evolučního náhodného výběru, nýbrž jako nevyhnutelné následky přírodních zákonů. Máme-li přehodnotit původ života ve světle nových zjištění, jež se předtím skrývala před naším zrakem, pak se představě o tom, že biologický život jest „kosmickým imperativem“, musí dostat veškeré podpory. Jinými slovy, organický život se prostě musel nakonec objevit.
DNA konstituuje základ genetického kódu, který určuje znaky všech živých organismů, od drobných mikrobů až po člověka. Dvoušroubovice je tvořena dvěma řetězci nukleotidů. Uvnitř eukaryotických buněk této gigantické molekuly DNA jsou desítky miliard atomů organizovaných do dlouhých struktur nazývaných chromosomy. DNA se zdá fungovat jako počítačový program pomocí kódovacího jazyka, který má kapacitu pojmout neuvěřitelné množství dat.
Genom některých zvířat se zdá postrádat určité geny, které se objevují u jiných druhů a musí být přítomny, aby zvířata byla vůbec naživu. Tyto zjevně chybějící geny byly označeny jako „temná DNA“. Její existence by mohla zásadně pozměnit náš pohled na evoluci. Uvedená zjištění naznačují, že člověk ještě zdaleka není konečným produktem evoluce. Náš genom se podobá genomům jiných druhů: tekutý terén sekvencí DNA je to, co zajišťuje neustálou proměnu. Vysvětluje to také, jak vůbec náš genom dokáže hostovat neustále se měnící a opakující prvky bez ohledu na jejich potenciál rozvrátit existující řád v našich buňkách.
„To, co nazýváme minulostí, se opírá o bity,“ říká John A. Wheeler.
Je Bůh nejvyšší počítač? Digitální fyzika odpovídá kladně. Na počátku byl kód…
V roce 1989 začal jeden z nejskvělejších fyziků 20. století, John Archibald Wheeler, razit frázi it from bit (přeneseně „vše (povstalo) z bitu“), aby zestručnil radikálně nový pohled na universum: na té nejzákladnější úrovni lze veškerou fyziku popsat v rámci informace. Wheeler to propracoval ve svém manifestu:
„Každé to – každá částice, každé silové pole, dokonce i samotné časoprostorové kontinuum – odvozuje svoji funkci, význam i samotnou existenci z čistě binárních výběrů, bitů. To, co nazýváme realitou,[2] povstává v konečné analýze z položení otázky ano/ne.“
Wheeler přednesl svoji teorii ve třech částech. První nazval „všechno jsou částice.“ Druhá část se nazývá „všechno je pole.“ A třetí část, kterou Wheeler považoval za základ své fyzikální teorie, nazval: „všechno je informace.“ Třebaže ve své době Wheeler zdůrazňoval bity, zdá se, že ve skutečnosti jsou kvantově-mechanické formy informace – nyní známé jako „qubity“ (neboli kvantové bity) – mnohem fundamentálnější. V posledních letech roste počet teoretiků, kteří zkoumají, zda mohou tyto zvláštní kvanta informací třímat klíč ke sloučení kvantové mechaniky a obecné teorie relativity do teorie kvantové gravitace.
Co vlastně doopravdy všechny ty fotony, elektrony a další částice dělají? Vyměňují si bity, přenášejí signály, zpracovávají informace. Fyzikální zákony jsou „řadou pravidel“ našeho universa, neboli řadou „jemně vyladěných“ hlavních algoritmů[3] (master algorithms).
V tomto smyslu je třeba vidět rovněž i frázi His Master‘s Voice, zpodobněnou v logu se psem naslouchajícího hlasu svého pána, které vytvořil malíř Francis Barraud, Kanaánci vtělili tento motiv do svého náboženství a uctívali Ba‘al Zebuba, Pána much (doslovný překlad hebrejského בעל זבוב, ba‘al zevuv, Belzebub), a nakonec ji spatřujeme i v hlavní myšlence díla Pánův hlas Stanisława Lema,[4] týkající se možností komunikace s mimozemskou civilizací, přičemž do svých filosofických úvah vtělil i otázku, „jak můžeme skutečně pochopit kulturu zcela odlišnou od naší, přicházející k nám přes kosmický prostor, když naše kultura není schopna náležitě asimilovat ani pojmy vzniklé v lidských hlavách, pokud se rodí za jejím ústředním proudem, ačkoli tvůrci těchto pojmů jsou přece dětmi téhož času jako jiní lidé?“
Jestliže vám to všechno připadá jako simulace fyziky, pak jste rozhodně byli dobrými žáky, protože ve světě vytvořeném z bitů a qubitů je fyzika úplně totéž jako simulace fyziky.[5] Není tu rozdílu, jenom ve stupni rozlišení. Vzpomínáte si na film Matrix?[6] Tyto simulace mají tak vysoké rozlišení, že nedokážete říct, v které se nacházíte, potom ovšem pokud se narodíte do simulované reality, jak byste pak byli schopni rozlišit jinou vztažnou nebo také referenční soustavu[7] od té „skutečné“?[8] Podle digitální fyziky je každé universum fungující na qubitech virtuální a všechno je simulace. Je to tak skutečné, jak to začíná být. Jistou ilustrací tohoto faktu je závěr filmu Kontakt,[9] nebo konstrukce a dekonstrukce reality ve filmu Počátek.[10]
Jste doslova ve svém universu, jak to naznačuje titul nejnovější knihy[11] spirituálního guru Deepaka Chopry a fyzika Menase Kafatose. Každou sekundu svého bdělého stavu provádíte komputace své vlastní subjektivní (virtuální) reality. Jenže co naše sny? Naše astrální cesty jsou rovněž streamovaná data (informačního proudu). Robert Lanza to výmluvně podává ve své knize Biocentrické universum:
„Každý život je totiž universum, je svým vlastním universem. Generujeme sféry reality, individuální bubliny existence.“[12]
Teorie biocentrického universa říká: „Život stvořuje čas, prostor i samotný kosmos.“[13]
Kombinací esoterních postulátů kvantové mechaniky s nejnovějšími teoriemi počítačové vědy a kvantového poznávání ukazují nyní digitální myslitelé v hlavních rysech způsob chápání celé fyziky pomocí informační hantýrky. Fyzici si dnes pomalu, ale jistě uvědomují, že kvantová teorie, nejúspěšnější teorie všech dob, není ve skutečnosti teorií subatomárních částic, nýbrž (kvantových) informací.
Když molekulární biologové hovoří o genetickém kódu nebo sociologové o kulturních memech coby epigenetické informaci, je to daleko intuitivnější, než když fyzici říkají, že to, co vnímáme jako pevnou hmotu, energii i samotné časoprostorové kontinuum, je právě tak informace. Morseovu abecedu, film streamovaný na vyžádání, nebo pixely na displeji mobilu lze bez problémů vnímat jako informaci, na druhé straně, když dostanete rýmu nebo se do někoho zamilujete, nevypadá to, že by to mělo co společného s informací. Jenže v protikladu k všeobecnému povědomí je právě tohle teorií, kterou začínají mnozí fyzici teprve formulovat.
Podivnost hmoty na kvantové úrovni není dnes už nic nového. Jakmile vědci prozkoumali hmotu na úrovni atomů, pochopili, že svět je cosi éterického, netělesného, daleko spíše jde o matematickou abstrakci než o reálnou a hmatatelnou substanci. Co by mohlo být méně podstatného než říše vytvořená z vln kvantových pravděpodobností? A co může být podivnějšího než okamžitá komunikace mezi kvantově provázanými částicemi[14] na obrovské vzdálenosti? Nové odvětví fyziky, digitální fyzika, zahrnuje i tyto zvláštní a nehmotné kvantové vlnice[15] (wavicle) a jejich interakce, včetně všeho ostatního v tomto universu, které neutváří nic jiného než nuly a jedničky. Fyzický svět je sám o sobě digitální.
Nyní už chápeme, že informace je to, na čem náš svět opravdu stojí, je to životní princip, z nějž všechno náhle vzniká jako naše existence. Geny zakódovávají a dekódují ‚bio‘-logické informace, instrukce pro výstavbu a fungování živé entity. Organismy jsou adaptivní algoritmy. Život se šíří vytvářením sítí. Samotné lidské tělo je procesor provádějící algoritmickou informaci. Naše vzpomínky nesídlí jen v mozku, nýbrž v každé buňce. A podle hypotézy rozšířeného vědomí (teorie paměti) přesahují „nelokální“ vzpomínky naše tělo daleko až do vesmíru. DNA je kvintesenciální informační molekula, ten nejpokročilejší signální procesor na buněčné úrovni – abeceda a kód – 6 miliard bitů tvořících lidský genom. A rovněž každý z nás je společenstvím zhruba 100 biliónů hyperpropojených vnímajících „individuí“, baktérií a dalších mikroorganismů, kolektivně nazývaných „mikrobiom“, a okolo 37 biliónů lidských buněk, z nichž 86 miliard tvoří mozkové buňky (neurony). Vysoce sofistikovaná neurální síť našeho mozku, kterou se vědci pokoušejí zmapovat a dešifrovat, se nazývá „konektom“[16] (connectome). Všechny mnohovrstevné sítě vytvářejí informačně integrované, živé a dýchající lidské organismy, které si samy sebe uvědomují.
Není divu, že genetika pokročila tak rychle ve spolupráci s informační technologií. „To, co spočívá v srdci každého živého organismu, není oheň, ani teplý dech, ani „životní jiskra“, prohlašuje evoluční teoretik Richard Dawkins. „Je to informace, slova, instrukce… Chcete-li porozumět životu, nepřemýšlejte o pulzujícím a chvějícím rosolu a slizu, přemýšlejte o informační technologii.“
„Universum můžeme považovat za gigantický kvantový počítač,“ říká Seth Lloyd z MIT, který se považuje za „kvantového mechanika“. „Když se podíváme na ‚střeva‘ universa –strukturu hmoty v nejmenším měřítku – pak neobsahují nic jiného než kvanta bitů podstupujících lokální digitální operace.“ Komputační universum navrhl rovněž Jürgen Schmidhuber v článku opírajícím se o hypotézu Konrada Zuseho, že historie universa je komputační. Poukázal na to, že nejekonomičtějším vysvětlením universa (či spíše všehomíra, omniversa = kvantový mnohovesmír + inflační mnohovesmír) by mohl být Turingův stroj naprogramovaný tak, aby prováděl všechny možné programy při počítání všech možných vývojů změn pro všechny možné vypočitatelné fyzikální zákony. Jinými slovy, tento ultimativní stroj[17] by vypočítal všechny paralelní vesmíry vyplývajících z příležitosti a volby pro každý z těchto vesmírů, a všechny možné projevy hmoty a energie, jež mohou potenciálně existovat v rámci základních prvků kvantové struktury reality.
Skoro každý digitální filosof naznačuje, že naše lidsko-strojová civilizace bude expandovat universálně a spojovat se s přírodním universálním počítačem do singulární síťově propojeného vědomí. Je tomu tak částečně proto, že nevidí nic, co by mohl zastavit rapidní expanzi komputace, a částečně proto, že existuje úvaha, zda by tím finále evoluce nemohl být Bůh samotný?
V bodu Omega, tedy „na konci všeho bude celý vesmír i s jeho obsahem počítačem. Universum bude v konečném bodu sestávat doslova z inteligentního myšlenkového procesu,“ tvrdí David Deutsch v knize Struktura reality.[18] Tato tvrzení jsou v souladu s tím, co uvádí fyzik Freeman Dyson, který také předvídá mysl – amplifikovanou počítači – expandující do kosmu „nekonečně všemi směry.“ „Kdybyste se mne však na to zeptali, řekl bych vám, že už se to stalo a my nyní prožíváme své nekonečné opakování,“ říká Alex Vikoulov ve svém článku Je Bůh ultimativní počítač?[19]
Mnoho fyziků si myslí, že universum je ve stavu neustálého zvyšování informační entropie. Když došlo k projevu velkého třesku, bylo universum ve stavu nízké entropie, a jak postupně docházelo k jeho rozpínání, přerůstalo v systém s vyšší entropií. Náš mozek může potkat něco podobného, a při pohybu směrem k vyššímu stavu entropie a vědomí, o čemž se můžeme dohadovat, se stane „akutní vlastností“ systému, jenž se snaží maximalizovat obsah informací.
* * *
(Pokračování příště.)
[1] Srv. Information Enigma: Where does information come from?
[2] Srv. What Is Reality?
[3] Srv. Pedro Domingos: The Master Algorithm: How the Quest for the Ultimate Learning Machine Will Remake Our World. Basic Books 2015.
[4] Stanisław Lem: Pánův hlas. Svoboda, Praha 1981.
[5] Srv. The Simulation Theory – Hacking Reality.
[6] The Matrix. Režie: Lilly Wachowski, Lana Wachowski. USA, 1999.
[7] Angl. „frame of reference“.
[8] Srv. The Simulation Hypothesis.
[9] Contact. Režie: Robert Zemeckis. USA, 1997.
[10] Inception. Režie: Christopher Nolan. USA / Velká Británie, 2010
[11] Deepak Chopra, Menas C. Kafatos: You Are the Universe: Discovering Your Cosmic Self and Why It Matters. Harmony 2018.
[12] Robert Lanza, Bob Berman: Biocentrism: How Life and Consciousness are the Keys to Understanding the True Nature of the Universe. BenBella Books 2010; nebo Robert Lanza, Bob Berman: Beyond Biocentrism: Rethinking Time, Space, Consciousness, and the Illusion of Death. BenBella Books 2017.
[13] Viz http://www.robertlanza.com/the-biocentric-universe-theory-life-creates-time-space-and-the-cosmos-itself/.
[14] Viz „Kvantové provázání“.
[15] Srv. Jiří Králík: Nové přístupy k výuce základů kvantové fyziky. Disertační práce. UK, Praha 2009, str. 36.
[16] Srv. „connectome“.
[17] Srv. Rebooting the Cosmos: Is the Universe the Ultimate Computer?
[18] David Deutsch: The Fabric of Reality: The Science of Parallel Universes and Its Implications. Penguin Books 1998.
[19] Alex Vikoulov: Is God The Ultimate Computer? Digital Physics Says Yes. Viz https://www.ecstadelic.net/ecstadelic/is-god-the-ultimate-computer.