LITURGICKÝ ROK: Nourúz

Arménci předkládají králi své famósní víno

Nourúz je tradiční perský svátek na oslavu jarní rovnodennosti, prvního jarního dne, začátku kalendáře Bahá’í a íránského kalendáře, vznikl před více než 3000 lety a slaví se v noci z 20. na 21. března tancem u velkých ohňů pod širým nebem – a to v Kurdistánu, Albánii, Ázerbájdžánu, Gruzii, Íránu, Severním Iráku a Turecku, dále v zemích Střední Asie – Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu a různé varianty toho svátku slaví Íránští a Turečtí lidé na Balkáně, v severní Číně, na Kavkaze, Krymu, v Indii, Iráku, Pákistánu a Sýrii. Má souvislost se zoroastrickými svátky.

Probíhá se podobně jako v našich zemích Velikonoce. Přesněji řečeno, svátek Nourúz či Norúz (persky „Nový den“) do jisté míry připomíná jakýsi mix čtyř klasických svátků, tak jak je známe v Česku: Mikuláš, Vánoce, Silvestr a Velikonoce. Zatímco červený novoroční skřítek Hajji Firuz (symbolizující znovuzrozený mladý nový rok) připomíná Čerta, Amu Norúz (Strýček Norúz) naopak jakéhosi zeleného Mikuláše. Jeho bílé vousy symbolizují starý rok. Zatímco Hajji Firuz zpívá a tančí, Strýček Norúz rozdává malé dárky dětem. Vánoce připomíná slavnostní tabule Hafte Sin (Sedm „S“), která by měla obsahovat sedm předmětů, jejichž názvy začínají v perštině na „S“.

Oslava nového roku s přáteli nebo rodinou připomíná našeho Silvestra a Velikonoce zase malovaná vajíčka, nebo čerstvě vypěstovaná tráva či výhonky zelené čočky. Tradičním přáním je věta Sale no mobarak! („Rok nový požehnaný!“), nebo Norúz mobarak! („Norúz požehnaný!“).

Následující dva týdny po Norúzu mají Íránci obvykle volno; třináctý den se tradičně tráví mimo domov – například na pikniku s rodinou a přáteli. Svátek Norúz je v Íránu oficiálně slaven, nezávisle na islámském základu republiky.

V Ázerbájdžánu je Novruz nebo také Novruz bayramı nejstarším svátkem a vykládá se jako „svátek jara“. Je oslavován už od starověkého Babylónu. Přípravy na něj trvají celý měsíc. Jde o čtyři úterky, z nichž každý má zvláštní jméno (úterý ohně, vody, země a větru). Uklízí se důkladně celý dům, pečou se sladké moučníky např. pachlava, šakerbura a gogal, barví se vajíčka, nechá se do misky naklíčit obilí, polévá se vodou apod.

Hlavní legendou mezi Kurdy je příběh o porážce tyrana Dahaka (Zohak, Dahaq) kovářem Kavehem.