Tématická přednáška: Kříž

C. G. Jung se ve svém posledním díle Mysterium coniunctionis věnoval složitému úkolu popsat svoji představu mystické jednoty sjednocení protikladů je ideou velmi atraktivní, neboť zahrnuje psychologickou celost, jenže obludnost zápasu skrývající se v každé srážce s jinakostí a temnotou nevědomí se vytratila, jakmile byly Jungovy teorie přijaty a začaly být považovány za samozřejmé.

Extrakce Merkuria a korunovace panny (1582)

Tento názor zastává i jungiánský analytik Neil Micklem, který zdůrazňuje význam paradoxu, upřednostňuje jej před jednotou a poznamenává, že paradox se obvykle začne vykládat nesprávně a nabírá klamné zdání, jakmile se naše pozornost začne přesouvat směrem k mnohem přitažlivější myšlence sjednocení protikladů.

Téma sjednocení protikladů je pro pozornost lidí velmi chytlavé, protože „ukazuje směrem k celosti“ a tato idea celosti se může lehce stát zkratkou k překonání významných tenzí.

Ale pokud k tomu dojde, ideál celosti ztratí svůj půvab a tajemnost a stane se klišé nebo karikaturou.

Micklem dodává: „Dokud upíráme svoji pozornost na dosažení celosti, je téměř jisté, že paradox mineme.“

Přesto je mystérium i paradox zásadní pro pochopení toho, co Jung nazývá jáství.

Sjednocení protikladů coby monstrosita

„Paradox je charakteristický pro každou transcendentální situaci. Paradox obohacuje, protože jedině paradox se blíží chápání plnosti života a bez něj jsme niterně ochuzeni… Když mluvíme o paradoxu, máme na mysli přítomnost dvou konfliktních pravd ve vědomí najednou.“

Vědomě vnímat dvě konfliktní pravdy najednou vytváří obrovskou tenzi. Většina lidí, je-li konfrontována s takovou situací, snaží se zmírnit tuto tenzi tak, že převedou paradox v jednotu téhož, avšak ve skutečnosti musí být pravda zachována a je zapotřebí pečlivého rozlišování, dokud transcendentní funkce nevytvoří symbolické řešení. Symboly se příliš snadno stávají intelektuální idealizací. A aby ještě dále ilustroval tuto kritickou studii, odkazuje Micklem na obraz hermafrodita na posledním grafickém listu díla Rosarium philosophorum v Jungově eseji Psychologie přenosu a poznamenává, že většina lidí ho prostě vidí jako symbol představující integrovanou celost, aniž by oni sami skutečně zakusili jeho grotesknost a monstrosní charakter. Krátce řečeno, podle Micklema je coniunctio, čili smíření protikladů, pro ego téměř nesnesitelnou monstrosností, kterou nelze tolerovat.

Tyto tenze, o nichž mluvíme, „nás mohou zničit, ale mohou také nás stvořit,“ a tak jsme lapeni do pasti podivného paradoxu.