Tenhle výrazný představitel české nové vlny 60. let se narodil 2. srpna 1935 v Příbrami. Původně v letech 1953–1956 studoval obory žurnalistika a čeština na tehdejší Filologické fakultě Univerzity Karlovy, díky svému bohémskému životu však byl ze studií vyloučen.
Roku 1957 byl přijat ke studiu dramaturgie na FAMU, kde studoval tenhle obor u profesora Daniela a současně se již podílel na některých námětech či scénářích včetně Stropu Věry Chytilové. Úředně však školu nedokončil, nastoupil do Filmového studia Barrandov, kde v letech 1962 – 1970 působil ve funkci dramaturga.
Natočil dva samostatné autorské filmy Každý mladý muž (1965) a Případ pro začínajícího kata (1969), napsal scénář vědecko-fantastického filmu Jindřicha Poláka Ikarie XB1 (1963) a spolupracoval na scénářích spolu s Janem Schmidtem (jejich absolventský film FAMU Černobílá Sylva (1961), krátkometrážní Postava k podpírání (1963) a Konec srpna v hotelu Ozon (1966)), s Karlem Zemanem (Bláznova kronika (1964)), s Hynkem Bočanem (Nikdo se nebude smát (1965)) se Zdeňkem Sirovým (Hlídač dynamitu (1963)), podílel se také na slavném filmovém představení Kinoautomatu – člověk a jeho dům (1966) a na produkci alegorie Věry Chytilové Ovoce stromu rajských jíme (1969), Menzelových trezorových Skřivánků na niti a krátce před smrtí přispěl k jejich obnovené premiéře (1990).
Na počátku 70. let byl propuštěn z Barrandova, stal se signatářem Charty 77, byl vyslýchán Státní bezpečností a nakonec donucen k odchodu za prací do Západního Německa (1977–1983). Bohužel se ale ani tam ani po návratu domů ke své dřívější profesi nedostal. Zemřel 20. května 1989 v Praze. Roku 2003 vydal knižně Národní filmový archiv Deníky Pavla Juráčka z let 1959-1974 (1078 stran).
K promítnutému filmu Případ pro začínajícího kata si přečtěte interpretaci v článku „Já se chci probudit a nevím už, jak se to dělá!“
„Obecní blb slyšel na jméno Vyskoč a vyvezl mě z balnibarbské země. Tehdy se stalo, že jsem znovu upadl do rozpaků a obrátil se na onoho blba.
‚Poslouchej, Vyskoč, jdou ty hodinky pozpátku, nebo se mi to jenom zdá?‘
Ale on namítl: ‚Co pořád máte, prosím vás? Copak vám nestačí, že je slyšíte tikat?‘“
Jít vpřed či vzad znamená čiré nic.