Popeleční středa

Popeleční středa, lat. dies cinerum nebo feria quarta cinerum, je v římskokatolickém liturgickém kalendáři první den postní doby.

Následuje čtyřicetidenní půst spolu se šesti nedělemi. Neděle se do postní doby nezapočítávají, poněvadž se za postní dny nepovažují. Z časového hlediska tedy Popeleční středa připadá na 46. den před Velikonoční nedělí. Pro každý rok platí jiné datum Velikonoc, což ovlivňuje i stanovení data Popeleční středy.

V období raného křesťanství existovala praxe veřejného pokání po spáchání těžkého hříchu. Kajícník byl na začátku Postní doby biskupem vyzván, aby zahájil uložené pokání. Oblékl se do kajícího roucha a hlavu si posypal popelem. Obřadně byl vykázán z kostela a před vchodem až do Velikonoc žádal křesťany o modlitbu. Instituce veřejného pokání se ještě před koncem prvního tisíciletí postupně vytrácela, avšak výmluvné gesto kajícího sypání popela na hlavu se začalo uplatňovat u všech účastníků bohoslužeb.

Popeleční středa je jedním z dvou dnů přísného postu (společně s Velkým pátkem) a připomínkou pomíjivosti pozemského života. Znamenání popelem, tzv. popelec, doprovází udělovatel slovy:

Čiňte pokání a věřte evangeliu nebo Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš.

Katolický křesťan je takto veden, aby zůstal nezávislý na skutečnostech pomíjivých a věnoval pozornost hodnotám trvalým – duchovním.

Palingenesi – rekonstrukci organismů z jejich popela alchymickou cestou – lze vnímat jako svého druhu zmrtvýchvstání. V alchymii tak není oddělena transformace operatérova vědomí od transformace matérie ani na okamžik, pročež je v tomto tajemném svazku dosahováno bodu hluboké rovnováhy mezi vnitřním stavem promítaným na vnějšek a vnějším světem, který se interiorizuje až k tryskání iluminace. Ale to samé světlo, to samé »spirituální zlato«, prostřednictvím kterého se znovuzrozuje vědomí »nového člověka« z popela bývalých iluzí »starého Adama«, je také »učiněno pravým a smysly vnímatelným tělem«, díky zmrtvýchvstání velebené matérie, oděné císařským nachem, díky Zemi, posvěcené Slovem, tedy »trojitým klíčem, který otevírá adeptovi přístup do Ráje, o němž nikdy nebylo řečeno, že by měl být definitivně ztracen«.