- Carterová Angela: Krvavá komnata. Argo, Praha 1997.
[Parafráze klasických pohádek a pověstí – známá díla v naprosto jiné podobě, náladě, s jinou charakteristikou postav a jiného vyznění.] - Carterová Angela: Magické hračkářství. dybbuk, Praha 2010.
[Patnáctiletá Melánie se po smrti rodičů spolu se svými dvěma mladšími sourozenci přestěhuje ke svému strýci do Londýna. Přechod z nevinnosti vesnického života k dusnému, drsnému, ale přitom barvitému životu v domě strýce-loutkáře, jeho hluchoněmé ženy Margaret a jejích dvou živočišných bratrů připraví Melánii šok, který jí však pomůže dospět v ženu.
Carterová tak i v tomto svém románu čtenáře nenechá na pochybách, že patří mezi nejzajímavější anglicky píšící spisovatelky druhé poloviny dvacátého století. Jako vždy i zde pohled na realitu rozkládá a zároveň jej zase zceluje, osciluje mezi jemným lyrickým viděním a ostrými záznamy syrové reality. Dívá se na svět přes různě barevná sklíčka a vytváří surrealistický obraz hodný krasohledu, ve kterém se mísí svérázná komika, ale také existenční motivy a absurdita.] - Carterová Angela: Černá venuše. Magický (historicko-syfilitický) realismus. dybbuk, Praha 2003.
[Nezáleží na tom, jestli si postavy vypůjčíme z historie, z mýtů, z vlastního života, ze světa fantazie anebo od kolegů a přátel, důležité je, co s nimi následně uděláme. Angela Carterová s originalitou sobě vlastní využívá všech zmíněných možností, aby vytvořila jakousi literární féerii, nasycenou postavami přesných charakterů a plných životů. Čtenář nahlédne do rozvírající se lastury postupného odhalování lidského osudu, jenž stojí za to, aby se stal literaturou.] - Carterová Angela: Vášeň nové Evy. Přízračný (mýticko-apokalyptický) sexualismus. dybbuk, Praha 2004.
[Vyprahlá poušť spolu s městem plným temných přízraků a militaristického chaosu jsou nejen apokalyptickou projekcí zběsilého a zlověstného řádu světa, ale také východiskem pro pokusy vytvořit nový počátek — světa i vlastního já. Postavy tak stojí tváří tvář svému fyzickému či duševnímu rozštěpení, rozmlženým konturám své vlastní osobnosti, jak je tomu u ženomuže Evelyna a nebohé Tristessy, falešně nádherné legendy amerikanistického Hollywodu. Nedokáží se konfrontovat s prototypem ženství v hyperbolickém ztělesnění Matky a striktně definovaným mužstvím básníka Zera. Kdo je vlastně ona nová Eva a proč je její vášeň tak mrazivá i spalující?] - Carterová Angela: Noci v cirkuse. dybbuk, Praha 2006.
[V Nocích v cirkuse přivedla autorka na svět jednu z nejpozoruhodnějších ženských hrdinek britské literatury dvacátého století. Peříčko je tajemná artistka kyprých proporcí s hurónským smíchem, nenucenými způsoby a pestrobarevnými křídly.
Peříčko vypráví svůj životní příběh: jak poprvé vzlétla, o dětství stráveném v nevěstinci, jak se stala exponátem v obludáriu, o posedlé náklonnosti mužů, kteří v ní spatřují novodobou bohyni, mýtickou ženu, jež na svých křídlech přináší nové století. Peříččino tajemství snad odhalí cirkusové turné z Londýna přes Sankt Petěrsburg až na Sibiř. Novinář Walser snad nahlédne pod masky barvitého klaunství i ostatních postav cirkusového mikrosvěta. Možná jsou ale její křídla, neodolatelné kouzlo a pozoruhodné vyprávění jen dobře zahraným číslem cirkusové představivosti.
Anebo je podstata záhady ukryta pod neproniknutelnou maskou líčidel, stejně jako nekonečný prostor magické Sibiře, který je zavátý bělostným sněhem, a fenomenální artistka je největší šarlatánkou světa?] - Carterová Angela: Moudré děti. dybbuk, Praha 2008.
[Dora a Nora Chanceovy, muzikálové zpěvačky a tanečnice, dvojčata, která od sebe nikdo nikdy nerozeznal, se po letech odstrkování dočkají zadostiučinění, když je jejich pravý otec Melchior Hazard pozve na oslavu svých stých narozenin. Při této příležitosti provede vypravěčka Dora čtenáře svým životem i rodinnou historií: z domácnosti v Brixtonu, vedené bábi Chanceovou, přes svět estrád i velkého divadla až do hollywoodských studií. Dořino vyprávění se větví do nesčetných odboček a vedlejších příběhů, rozplétá zamotané rodinné vztahy a aféry, nabídne překvapivá odhalení, která jako by vypadla ze Shakespearových her, jimž se tento karnevalový svět nemálo podobá, avšak osobitě je rozvíjí a proměňuje.Kam až se svým stále pružným krokem protančí dvě stařičké dámy v rytmu nakažlivé radosti a samozřejmého přijímání všeho, co život nabízí?]