Dřevěný orel

Garuda

Ebenový kůň, Magický kůň nebo Začarovaný kůň jsou magické objekty související se stejnojmennými pohádkami z Tisíce a jedné noci. Jde o létajícího mechanického koně ovládaného pomocí tlačítek, který dokázal vyletět k nebi, a dokonce až ke slunci. Za jediný den uletí vzdálenost, kterou běžný kůň zvládne uběhnout za rok a perský princ Kamar El Akmar se na něm proháněl při svých dobrodružstvích v Persii, Arábii a Byzanci.

„Princ z Persie“ se však objevuje v biblické Knize Daniel:

  • 5. Pozdvih očí svých, viděl jsem, a aj, muž jeden oděný v roucho lněné, a bedra jeho přepásaná byla zlatem ryzím [z] Ufaz.
  • 6. Tělo pak jeho jako tarsis, a oblíčej jeho na pohledění jako blesk, a oči jeho podobné pochodním hořícím, a ramena jeho i nohy jeho na pohledění jako měď vypulerovaná, a zvuk slov jeho podobný zvuku množství.
  • 7. Viděl jsem pak já Daniel sám vidění to, ale muži ti, kteříž se mnou byli, neviděli toho vidění, než hrůza veliká připadla na ně, až i utekli, aby se skryli.
  • 8. Pročež já zůstal jsem sám, a viděl jsem vidění to veliké, ale nezůstalo [i] ve mně síly, a krása má změnila se, a porušila na mně, aniž jsem mohl zadržeti síly.
  • 9. Tedy slyšel jsem zvuk slov jeho, a uslyšav zvuk slov jeho, usnul jsem tvrdě na tváři své, na tváři své na zemi.
  • 10. V tom aj, ruka dotkla se mne, a pozdvihla mne na kolena má a na dlaně rukou mých.
  • 11. I řekl mi: Danieli, muži velmi milý, pozoruj slov, kteráž já mluviti budu tobě, a stůj na místě svém, nebo nyní poslán jsem k tobě. A když promluvil ke mně slovo to, stál jsem, třesa se.
  • 12. Pročež řekl mi: Nebojž se, Danieli; nebo od prvního dne, jakž jsi přiložil srdce své, abys rozuměl, a trápil se před Bohem svým, vyslyšána jsou slova tvá, a já přišel jsem příčinou slov tvých.
  • 13. Ale kníže království Perského postavovalo se proti mně za jedenmecítma dnů, až aj, Michal, jeden přední z knížat, přišel mi na pomoc; protož jsem já zůstával tam při králích Perských.
John Dickson Batten: Začarovaný kůň

Tento „muž“ Danielovi vysvětluje, že ho zdržel „perský kníže“ (10,13), ale pomohl mu „Michael, jeden z předních knížat“ (odkaz na archanděla Michaela, který byl v židovské literatuře uznáván jako hlavní anděl střežící Izrael). Wagner považuje tuto kapitolu za klíčovou pasáž podporující existenci teritoriálních duchů a odvolává se na Delitzsche, kteří předpokládají, že „perský kníže“ je „strážný duch království“. George Otis říká, že Daniel 10 je „dobře definovaný případ zlé duchovní bytosti vládnoucí nad oblastí s jasně vymezenými hranicemi.“ David E. Stevens poznamenává, že mnozí badatelé považují perského knížete za pozemskou politickou autoritu, například Kambýse II. Stevens osobně přijímá andělský výklad, ale tvrdí, že „vliv, který tato andělská knížata vykonávají, je osobní a sociálně-politické povahy, nikoliv územní.“ Stevens poznamenává, že v Danielovi 12,1 je archanděl Michael popsán jako „velký kníže, který chrání tvůj lid“, což „zdůrazňuje ochrannou roli Michaela ve vztahu k Božímu lidu, nikoliv s ohledem na určité území. Michael zůstal andělem strážným Božího lidu, ať už byl Izrael v zaslíbené zemi, nebo rozptýlený ve vyhnanství mezi národy.“

Dřevěný orel je variantou na tyto motivy a do Ruska se se vší pravděpodobností dostal z Byzance. Autorem je Antun Yusuf Hanna Diyab, syrský křesťanský maronita a vypravěč, mj. napsal i pohádku Ali Baba a čtyřicet loupežníků. Antoine Galland, francouzský orientalista z 18. století, ji mohl zaslechnout v ústním podání od vypravěče z Aleppa na Blízkém východě (podle Gallandova diáře slyšel příběh vyprávět 13. května 1709). Nicméně Richard Francis Burton prohlásil, že se jedná o originální součást Tisíce a jedné noci.

Pohádka je v Aarneho-Thompsonově katalogu zařazena pod číslem ATU 575 jako Princova křídla. Podobný motiv vidíme v pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci, odtud až k mýtu o Ikarovi.

Etnolog Verrier Elwin poznamenal, že některé lidové pohádky nahrazují původní létající koberec nebo stroj za kufr nebo křeslo a že motiv koňského stroje je v indiánských lidových pohádkách běžný.

Garuda pohlcující hada nága (Vietnam)

Za nejstarší doklad a možný původ tohoto typu příběhu je považována džinistická recenze Pankatantry z 11. století v příběhu Tkadlec jako Višnu. V tomto příběhu chudý tkadlec zhotoví umělou podobu legendárního ptáka Garudy, respektive ptačí bytosti z hinduistické, buddhistické a džinistické mytologie, jezdce boha Višnua. Pomocí tohoto konstruktu se dostane do nejvyššího pokoje princezny, do níž se zamiloval, a vydává se za Pána Višnua, aby na svou milou zapůsobil.

Henry Parker, který shromáždil některé varianty pohádky, identifikoval tři různé původy koně:

  • dřevěný létající kůň stvořený nadpřirozenou bytostí;
  • dřevěný létající kůň vyrobený lidskýma rukama a „magickým uměním“, a
  • jeho konstrukce „mechanickým uměním“.

Naznačil také, že létající kůň, buď z vosku nebo ze dřeva, se objevuje ve staroindické literatuře (např. Rig Véda) a může pocházet z doby před Kristem. Viděl také dvě možné cesty rozšíření: buď se pohádka vyvinula v Indii nebo na Srí Lance a rozšířili ji Arabové, nebo se představa okřídleného čtyřspřeží, doložená ve staré Asýrii a Mezopotámii, „rozšířila k raným Árijcům“.

Jiná linie bádání vidí možného předchůdce pohádkového typu u čínského boha Lu Bana, patrona tesařů a stavitelů.

Magický předmět vyjevuje pravou podstatu svého účelu – dostat se „směle tam, kam se dosud člověk nevydal“.[1]

 


[1] Where No Man Has Gone Before. Star Trek, s01e02, 1966.