Programové prohlášení
Revue HORUS

 

   HORUS - v nadpisu by mohlo stát i "časopis" namísto "světovějšího" názvu "Revue".
Vydáván od června 1990 našeho letopočtu - era vulgari (od Krista - Osirise - Umírajícího Boha),
neboť bychom mohli psát i rok 86 Nového Aeonu podle data napsání Knihy Zákona - Liber AL vel Legis sub figura CCXX,
tedy v roce 1904, kdy byl tento proklamován. Proto: časopis popisuje čas.

   HORUS je Dítě, rodící se Bůh, synovství Člověka, Nový Aeon. Žijící lidství, které pojme a duchovně vyhodnotí své dějiny,
je jediným možným aktualizátorem (u-skut-ečnitelem) toho, co přijde.
Provede přesažení daného.
Transcensus
.
Proto je HORUS také čin v nejzazším významu Slova.

Slovo (Logos), které vykoná to, co říká (co znamená). Naplněné slovo. Slovo - čin.

   Slovo od Sefer Jeciry a Herma Trismegista, přes Lao-c', Upanišady, Bibli, Korán, Augustina, Mistra Eckharta, Paracelsa, Roberta Fludda, až po Elifase Léviho, Aleistera Crowleyho - to Slovo je jediné, protože znamená totéž a takto se uskutečňuje a tvoří dějiny. Dějiny Slova, které se dějinami vtěluje.

   Přítomný, a tím jediný, právě používaný, tedy "skutečný" okamžik, je naplněn jen tímto přechodem (transcensus) z minulého do nového: co už vždy bylo,
ale právě proto ještě nikdy nebylo. Není tu chyba textu, logiky! Jednota protikladů vždy-nikdy, pro-proti, tmy-světla, smrti-života, jin-jang. To "Nové".

   Angažovat se pro přechod - připojit se k pravdě; tvořit "vlnoplochu" šíření se Živoucího Ducha.

   Nový Aeon - věk Hóra - věk Syna Člověka - věk Ducha Svatého.
Taková doba.
Takový čas.
A jeho popis - časopis.
("Časpopis").
Slovo.
Nový význam jeho.
(Proč ne hned i nové slovo?)

   Vnitřním programem je integrovat celou osobnost každého usilujícího.
Poznat svou skutečnou danost, přiznat se k ní, konat ji, vzít ji na sebe, to je úděl - fatum.
To je skutečná vůle každého.
Ne chtivosti!

   Nepoměřovat se "veřejným" metrem. Každý má svou měrnou jednotku.
Magie je Vědou o Nesouměřitelnosti.
Každý má svou magickou hůl!
Tou se měří.
Proto čin je vyjádřen kdy, kde, kdo - co dělá.
Je to jedinečné, neopakovatelné.
Plyne to z údělu.
Úděl vyjadřuje atraktivitu - co koho nejvíce zajímá, v čem se cítí uskutečněn.
Láska (formule rozkoše) pod vůlí (úděl).
Láska je vetknutost svým údělem v těle lidstva.
Vzájemnost, vzájemná potřeba.
Hierarchické uspořádání.
Syntetizující interpersonalita.
Každý zapadne přesně na své místo.
Každému to jeho.
Uznání a porozumění.

   Časopis, časpopis - vývěsní štít.

   Setkáváme se, kontaktujeme.

   Časopis, časpopis - platforma našich úvah, zvědění a vzájemného poznání.

   Časopis HORUS uveřejňuje prvořadé dokumenty Nového Aeonu jako předbíhající publikace nejdůležitějších návodů a pokynů nové duchovní práce obrozujícího se lidstva.

   Jeho prostřednictvím se konfrontujeme mezi sebou a se světem, který musíme prorůstat.

   Prastaré moudrosti, filosofie, mystika, magie, psychologie, esoterika, přírodověda, náboženství, umění, politika - to jsou facety jediného briliantu,
nebo - chcete-li - barvy úplného spektra světla duchovního Slunce:
chceme koncipovat tyto obory ze společného stanoviště:
ukázat, jak tatáž problematika nebo téma se stane daleko srozumitelnější a hlouběji pochopitelná,
jestliže ji prozkoumáme z hledisek těchto různých oborů.

   Naše devisa je syntéza. Všeho, co je lidské. Vrcholící v jednotě nového lidstva - v jediném údělu Božím.

  

Amor Fati

Fatum Solitudo

Solitudo Beatitudo

Amor Solitudinis

Reclusio Mundi Externi

MAGIA

 

"Láska je zákon, láska pod vůlí."

AL, I:57

"Dělej, co ty chceš, ať je cele zákon."

AL, I:40

 

Rozum ničí život.

Rozpory v rozhodnutí - nicotné!

Rozpory v činu - mocné!

Dělat jako druzí - rozumová povinnost šílenství!

Povrchní radost vše odplaví: hýření, svatební noc...

Svět dychtivě se honí za vším; já netoužím po ničem...

Svět všechno ví; já jsem zmaten...

Svět miluje společnosti; já osamělé výšiny...

já jsem prosťáček, bloud...

jsem jiný než svět; jsem JÁ!

Lao-c', XX.

 

Amor Fati

   Neodolatelné přimknutí se k vlastnímu údělu;
vědomí nevyhnutelnosti a vyústění všeho jiného (pokusů o podobnost se světem) - do údělu;
svolení do údělu; pochopení nejpříjemnějšího stavu bytí v údělu; tužba po údělu, láska k údělu.
(Láska je touha, setrvání, svolení, nevyhnutelnost, přirozenost, přisvědčení, přivtělení k předmětu údělu;
jako kyslík a vodík v molekule vody; vzájemná potřebnost, naplněnost, úleva, samozřejmost.)

 

Fatum Solitudo

   Ojedinělost údělu; jedinečnost, neopakovatelnost, osamocenost právě tohoto (mého) údělu.
Nikdo, nic mi ho neusnadní, protože je jen můj, pro mě.
Nemohu se o něm radit, nikdo jej nepochopí; není společného měřítka pro něj.
Není nic obdobného.
Můj úděl je sám.
Ve svém údělu jsem sám.
I kdyby někdo jiný měl zevně měřeno týž úděl, je to něco jiného.

 

Solitudo Beatitudo

   Blaženost je v ceně.
Cena v raritě - ojedinělosti.
Vše má cenu.
Jen ve vzácnosti - ojedinělosti.
Tu cenu nikdo neocení.
Je sama v sobě.
Může cenit jen sebe samu.
Nikdo netleská, nechválí.
Není pro druhého.
Co z toho je pro druhého (jako amor-láska), je to navíc; ta interpersonalita, co žádný z obou nevnímá.
Proto hornímu nevadí to dolní a dolnímu to horní.
(Hierarchie.)

 

Amor Solitudinis

   Schopnost nalezení Všeho v Sobě, úplná integrace Sebe sama;
přiznání a přibrání všeho svého do sebe, vyloučení vnějšku, odloučení od vnějšího světa:

 

Reclusio Mundi Externi

MAGIA

   Tato výlučnost před sebou samým.
V sobě samém (!) je onen magnet, který jako zázrak se pětinásobně opakuje a aktualizuje v bytosti - padlé, odrodilé, tělesné:

Pentagram - Člověk.