{"id":2214,"date":"2018-10-12T14:18:58","date_gmt":"2018-10-12T12:18:58","guid":{"rendered":"http:\/\/www.horus.cz\/WProclamatio\/?p=2214"},"modified":"2018-10-13T09:07:34","modified_gmt":"2018-10-13T07:07:34","slug":"jak-dva-vandrovali","status":"publish","type":"post","link":"http:\/\/www.horus.cz\/WProclamatio\/jak-dva-vandrovali\/","title":{"rendered":"Jak dva vandrovali"},"content":{"rendered":"
\"\"<\/a>
Die beiden Wanderer<\/figcaption><\/figure>\n

Brat\u0159i Grimmov\u00e9: Jak dva vandrovali<\/h2>\n

Hor\u00e1m a \u00fadol\u00edm se nest\u00e1v\u00e1 nic, to jen lidem, kte\u0159\u00ed po nich putuj\u00ed, ob\u010das zl\u00e9, ob\u010das dobr\u00e9. To se jednou v tom sv\u011bt\u011b potkali krej\u010d\u00ed a \u0161vec a z toho povstalo to dobrodru\u017estv\u00ed, o kter\u00e9m v\u00e1m chci vypr\u00e1v\u011bt. Krej\u010d\u00edk byl nevelk\u00fd, ale hezk\u00fd mu\u017e, st\u00e1le vesel\u00fd a dob\u0159e nalad\u011bn\u00fd. Kdy\u017e uvid\u011bl p\u0159ich\u00e1zet \u0161evce, nebo\u0165 podle rance hned poznal, jak\u00e9ho je ten chasn\u00edk \u0159emesla, vyklouzla mu m\u00edsto k\u0159es\u0165ansk\u00e9ho pozdraven\u00ed \u0159\u00edka\u010dka: \u201eRovn\u011b \u0161ij \u0161ev, tahej dratev, sm\u016flou to slep, cvok dr\u017e\u00ed fest!\u201c<\/p>\n

Ale \u0161vec nem\u011bl pro tohle vtipkov\u00e1n\u00ed pochopen\u00ed, prot\u00e1hl obli\u010dej, jako by se napil octa a pojal \u00famysl popadnout krej\u010d\u00edka za l\u00edmec. Ten se ale rozesm\u00e1l, vrazil \u0161evci do ruky l\u00e1hev a \u0159ekl: \u201eNic ve zl\u00e9m, kamar\u00e1de, zapij tu \u017elu\u010d!\u201c<\/p>\n

\u0160vec si dal po\u0159\u00e1dn\u00fd lok a bou\u0159ka na jeho \u010dele se rozpustila. Podal krej\u010d\u00edkovi l\u00e1hev zp\u011bt a pravil: \u201eNu, tak jsem se \u0159\u00e1dn\u011b napil, ale jak se \u0159\u00edk\u00e1, na chu\u0165 mnoho, na \u017e\u00edze\u0148 m\u00e1lo! D\u00e1l povandrujeme spolu, ne?\u201c \u201eKlidn\u011b,\u201c odpov\u011bd\u011bl krej\u010d\u00edk, \u201evyd\u00e1me se do n\u011bjak\u00e9ho velk\u00e9ho m\u011bsta, kde nen\u00ed nouze o pr\u00e1ci.\u201c<\/p>\n

A tak d\u00e1le vandrovali spole\u010dn\u011b a \u0161li jeden ve stop\u00e1ch toho druh\u00e9ho, jako to d\u011blaj\u00ed hranostajov\u00e9 v zim\u011b. Kdyby m\u011bli tolik ke kous\u00e1n\u00ed, kolik m\u011bli \u010dasu, to by se jim \u017eilo vesele! Kdy\u017e dorazili do m\u011bsta, popt\u00e1vali se v\u0161ude po pr\u00e1ci. A proto\u017ee krej\u010d\u00edk byl vesel\u00e1 kopa a m\u011bl hezk\u00e9 \u010derven\u00e9 tv\u00e1\u0159e, tak mu r\u00e1d ka\u017ed\u00fd n\u011bjakou pr\u00e1ci dal, a kdy\u017e m\u011bl \u0161t\u011bst\u00ed, tak mu dala mistrova dcera mezi dve\u0159mi je\u0161t\u011b pusu na rozlou\u010denou. Kdy\u017e se pak op\u011bt se \u0161evcem se\u0161li, m\u011bl krej\u010d\u00edk v\u017edy ranec pln\u011bj\u0161\u00ed. Mrzut\u00fd \u0161vec se \u0161klebil a myslil si: \u201e\u010c\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed \u010dtver\u00e1k, t\u00edm m\u00e1 v\u011bt\u0161\u00ed \u0161t\u011bst\u00ed.\u201c Ale krej\u010d\u00edk se jen sm\u00e1l a zp\u00edval si a o v\u0161e, co obdr\u017eel, se s kamar\u00e1dem d\u011blil. Jen co mu v m\u011b\u0161ci zacinkalo par gro\u0161\u016f, hned se jich zbavil, hodil je na st\u016fl, a\u017e se sklenice roztancovaly a zvolal: \u201eLehce nabyl, lehce pozbyl!\u201c<\/p>\n

Pak spolu putovali n\u011bjak\u00fd \u010das, a\u017e dorazili na kraj hlubok\u00e9ho lesa, kter\u00fdm vedla cesta do kr\u00e1lovsk\u00e9ho m\u011bsta. T\u00edm lesem vedly ov\u0161em dv\u011b cesty, jedna trvala sedm dn\u00ed a druh\u00e1 jen dva dny, ale nikdo nev\u011bd\u011bl, kter\u00e1 je ta krat\u0161\u00ed. Vandrovn\u00edci si sedli pod dub a radili se, jak se zaopat\u0159\u00ed a na kolik dn\u00ed si s sebou vezmou chl\u00e9b. \u0160vec \u0159ekl: \u201e\u010clov\u011bk mus\u00ed myslet d\u00e1l, ne\u017e to jde, j\u00e1 si vezmu chleba na sedm dn\u00ed.\u201c \u201ePro\u010dpak?\u201c odv\u011btil krej\u010d\u00edk \u201eVl\u00e1\u010det s sebou chleba na sedm dn\u00ed? Jako soumar? A ani se nerozhl\u00e9dnout, ani si neposko\u010dit? J\u00e1 se poru\u010d\u00edm Bohu! Pen\u00edze, kter\u00e9 m\u00e1m v m\u011b\u0161ci, jsou stejn\u011b dobr\u00e9 v l\u00e9t\u011b jako v zim\u011b, ale chleba je za kr\u00e1tk\u00fd \u010das such\u00fd a plesniv\u00fd. M\u016fj kab\u00e1t taky nejde d\u00e1l ne\u017e ke kotn\u00edk\u016fm. Pro\u010d bychom nem\u011bli j\u00edt tou spr\u00e1vnou cestou? Mn\u011b posta\u010d\u00ed chleba na dva dny!\u201c Tak si ka\u017ed\u00fd koupili sv\u016fj chleba a v dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b se vydali do lesa.<\/p>\n

Bylo tam ticho jako v kostele, v\u011bt\u0159\u00edk tu nevanul, potok ne\u0161um\u011bl, pt\u00e1k nezazp\u00edval a skrze hust\u011b olist\u011bn\u00e9 v\u011btve se neprodral ani jeden slune\u010dn\u00ed paprsek. \u0160vec ml\u010del, t\u00e1hl na z\u00e1dech sv\u016fj t\u011b\u017ek\u00fd ranec a ta n\u00e1maha se mu vrazila do mrzut\u00e9ho obli\u010deje. Ale krej\u010d\u00edk dobrou n\u00e1ladu neztratil, poskakoval, p\u00edskal si na l\u00edstky nebo zp\u00edval p\u00edsni\u010dku a myslel si: \u201eB\u016fh na nebes\u00edch se mus\u00ed radovat se mnou.\u201c I ub\u011bhly dva dny a pomalu se bral ke konci i ten t\u0159et\u00ed a les nebral konce a krej\u010d\u00edk dojedl sv\u016fj chl\u00e9b. Na srd\u00ed\u010dko mu zaklepala obava, ale neztratil odvahu, sv\u011b\u0159il se do rukou Bo\u017e\u00edch a spolehl na svoje \u0161t\u011bst\u00ed. Toho dne ulehl ve\u010der ke sp\u00e1nku hladov\u00fd a stejn\u011b hladov\u00fd r\u00e1no vstal. Tak to \u0161lo i \u010dtvrt\u00e9ho dne, a kdy\u017e si \u0161vec sedl na pa\u0159ez a po\u0159\u00e1dal svoji ve\u010de\u0159i, tu krej\u010d\u00edkovi nezb\u00fdvalo, ne\u017e aby se jen d\u00edval. Poprosil kamar\u00e1da o kousek chleba, ale ten se jen zle zasm\u00e1l a \u0159ekl: \u201eBylo ti st\u00e1le do skoku, tak si vyzkou\u0161ej, jak\u00e9 to je, kdy\u017e je n\u011bkomu ouvej! Pt\u00e1\u010dkov\u00e9, co r\u00e1no zvesela zp\u00edvaj\u00ed, k ve\u010deru v jest\u0159\u00e1b\u00edm b\u0159i\u0161e l\u00edhaj\u00ed.\u201c Nu, zkr\u00e1tka nem\u011bl slitov\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

Ale p\u00e1t\u00e9ho r\u00e1na nemohl vy\u010derpan\u00fd krej\u010d\u00edk ani vst\u00e1t a st\u011b\u017e\u00ed mluvil, tv\u00e1\u0159e mu zbledly a o\u010di z\u010dervenaly. Tu \u0161vec pravil: \u201eD\u00e1m ti kousek chleba, ale d\u00e1\u0161 mi sv\u00e9 prav\u00e9 oko.\u201c Co m\u011bl ne\u0161\u0165astn\u00fd krej\u010d\u00edk d\u011blat? Bylo mu tolik k \u017eit\u00ed! Nev\u011bd\u011bl si jin\u00e9 rady, je\u0161t\u011b jednou ob\u011bma o\u010dima zaplakal a pak dovolil, aby mu \u0161vec, kter\u00fd m\u011bl najednou srdce z kamene, vyp\u00edchnul ostr\u00fdm no\u017eem prav\u00e9 oko. Tu mu p\u0159i\u0161la na mysl slova jeho matky, kter\u00e1 mu \u0159\u00edk\u00e1vala, kdy\u017e \u0161mejdil po komo\u0159e: \u201eJez tolik, co m\u016f\u017ee\u0161, zapla\u0165 jen to, co mus\u00ed\u0161!\u201c Kdy\u017e tak draze zaplacen\u00fd chleba sn\u011bdl, op\u011bt se postavil na nohy, svoje ne\u0161t\u011bst\u00ed pustil z hlavy a ut\u011b\u0161oval se, \u017ee t\u00edm jedn\u00edm okem vid\u00ed st\u00e1le dost. Ale \u0161est\u00e9ho dne se hlad ozval znova. Ve\u010der se krej\u010d\u00edk sesunul u jednoho stromu a sedm\u00e9ho r\u00e1na se nemohl zvednout, proto\u017ee mu na \u0161\u00edji sed\u011bla a kosu si brousila smrt. Tu \u0161vec pravil: \u201eJe\u0161t\u011b jednou se nad tebou slituji a d\u00e1m ti chleba, ale nijak levn\u011b, chci tvoje druh\u00e9 oko.\u201c Tu kone\u010dn\u011b krej\u010d\u00edk pochopil, jak byl lehkomysln\u00fd, prosil Boha o odpu\u0161t\u011bn\u00ed a \u0159ekl: \u201eUd\u011blej, co chce\u0161, j\u00e1 zaplat\u00edm, co mus\u00edm, ale pamatuj si, \u017ee n\u00e1\u0161 P\u00e1n v\u0161e vid\u00ed a soud\u00ed. A p\u0159ijde ta hodina, kdy budou tv\u00e9 zl\u00e9 skutky, kter\u00fdch ses na mn\u011b dopustil a kter\u00fdch jsem si nezaslou\u017eil, se\u010dteny. J\u00e1 jsem se s tebou d\u011blil v dobr\u00fdch \u010dasech o v\u0161e, co jsem m\u011bl. Aby byl jeden steh jako druh\u00fd, to je moje \u0159emeslo. Te\u010f, kdy\u017e nevid\u00edm, tys m\u011b o n\u011b p\u0159ipravil a j\u00e1 mus\u00edm j\u00edt \u017eebrotou. Nechej m\u011b tu le\u017eet, a\u017e budu slep\u00fd, rad\u011bji tu zem\u0159u.\u201c \u0160vec jakoby nesly\u0161el, jeho srdce nav\u017edy B\u016fh opustil, popadl n\u016f\u017e a vyp\u00edchnul krej\u010d\u00edkovi i lev\u00e9 oko. Pak mu dal kousek chleba a h\u016fl a vedl ho p\u0159ed sebou.<\/p>\n

Kdy\u017e za\u0161lo slunce, vy\u0161li z lesa. Na poli tam st\u00e1la \u0161ibenice a k n\u00ed \u0161vec krej\u010d\u00edka p\u0159ivedl, nechal ho tam le\u017eet a \u0161el d\u00e1l svou cestou. Slep\u00fd ho\u0161ek \u00fanavou, bolest\u00ed a hladem usnul a spal celou noc. Kdy\u017e nastal nov\u00fd den, probudil se, ale nev\u011bd\u011bl, kde je. Na \u0161ibenici viseli dva umrlci a na hlav\u011b jim ka\u017ed\u00e9mu sed\u011bl krkavec. Tu jeden viselec pravil druh\u00e9mu: \u201eBrat\u0159\u00ed\u010dku, sp\u00ed\u0161 nebo bd\u00ed\u0161?\u201c \u201eBd\u00edm.\u201c odpov\u011bd\u011bl druh\u00fd ob\u011b\u0161enec. \u201eChci ti n\u011bco \u0159\u00edci.\u201c pokra\u010doval ten prvn\u00ed. \u201eTa rosa, kter\u00e1 tuto noc padala ze \u0161ibenice, daruje ka\u017ed\u00e9mu, kdo se s n\u00ed omyje, op\u011bt zrak. Kdyby to slep\u00ed v\u011bd\u011bli, \u017ee by mohli op\u011bt vid\u011bt! Ale kdo z nich by v\u011b\u0159il, \u017ee je to tak jednoduch\u00e9!\u201c Kdy\u017e to krej\u010d\u00edk usly\u0161el, vzal sv\u016fj kapesn\u00edk, polo\u017eil ho do tr\u00e1vy, aby ho zvlh\u010dil rosou a pak si s n\u00edm ot\u0159el pr\u00e1zdn\u00e9 o\u010dn\u00ed jamky. A ihned se vyplnilo, co ti dva viselci pravili, a narostlo mu p\u00e1r zdrav\u00fdch o\u010d\u00ed. Za p\u00e1r okam\u017eik\u016f uvid\u011bl nad horami vych\u00e1zet slunce a p\u0159ed sebou na rovin\u011b kr\u00e1lovsk\u00e9 m\u011bsto s p\u0159ekr\u00e1sn\u00fdmi bohat\u011b zdoben\u00fdmi branami a stovkami v\u011b\u017e\u00ed, na kter\u00fdch do d\u00e1li z\u00e1\u0159ily zlat\u00e9 korouhve. Kochal se t\u0159epot\u00e1n\u00edm l\u00edstk\u016f na stromech, ot\u00e1\u010del hlavu za ka\u017ed\u00fdm pt\u00e1\u010dkem, kter\u00fd prolet\u011bl kolem, pozoroval kom\u00e1ry, kte\u0159\u00ed se m\u011bli k divok\u00e9mu tanci. Pak dokonce z rance vyt\u00e1hnul jehlu, a kdy\u017e navl\u00e9knul nit tak dob\u0159e, jako v\u017edy, tu mu srdce posko\u010dilo radost\u00ed. Vrhnul se na kolena a d\u011bkoval za tu prok\u00e1zanou milost Bohu a pomodlil se i za ty uboh\u00e9 h\u0159\u00ed\u0161n\u00edky, kte\u0159\u00ed tam viseli ve v\u011btru a kom\u00edhali se jako srdce zvonu. Pak si hodil na z\u00e1da ranec, zapomn\u011bl na p\u0159est\u00e1l\u00e9 zlo a s p\u00edsni\u010dkou na rtech se vydal k m\u011bstu.<\/p>\n

Prvn\u00ed, koho cestou potkal, bylo hn\u011bd\u00e9 h\u0159\u00edb\u011b, kter\u00e9 poskakovalo po poli. Popadl ho za h\u0159\u00edvu a cht\u011bl si na n\u011b vysko\u010dit a jet do m\u011bsta. Ale h\u0159\u00edb\u011b prosilo o svobodu: \u201eJsem je\u0161t\u011b moc mlad\u00e9,\u201c \u0159eklo: \u201ei lehounk\u00fd krej\u010d\u00edk jako ty mi m\u016f\u017ee pol\u00e1mat z\u00e1da, nechej m\u011b b\u011b\u017eet, dokud trochu nezes\u00edl\u00edm. Mo\u017en\u00e1 p\u0159ijde \u010das, kdy ti tvoje milosrdenstv\u00ed splat\u00edm.\u201c \u201eTak ut\u00edkej!\u201c \u0159ekl krej\u010d\u00edk: \u201eVid\u00edm, \u017ee jsi mi stejn\u011b n\u011bjak\u00fd v\u011btroplach.\u201c P\u0159et\u00e1hnul ho prutem p\u0159es z\u00e1da a h\u0159\u00edb\u011b radostn\u011b vyrazilo pry\u010d.<\/p>\n

Krej\u010d\u00edk u\u017e od ve\u010dera nic nejedl. \u201eSlunce mi p\u0159ineslo dv\u011b o\u010di, ale nic do \u00fast.\u201c \u0159ekl si: \u201ePrvn\u00ed, co potk\u00e1m a bude to trochu po\u017eivateln\u00e9, to sn\u00edm.\u201c Tu vid\u011bl kr\u00e1\u010det p\u0159es louku \u010d\u00e1pa. \u201eSt\u016fj, st\u016fj!\u201c volal a popadl ho za nohu: \u201eJ\u00e1 nev\u00edm, zda jsi k j\u00eddlu, ale m\u016fj hlad mi ned\u00e1v\u00e1 p\u0159\u00edli\u0161 na vybranou, mus\u00edm ti srazit hlavu a up\u00e9ci t\u011b.\u201c \u201eNed\u011blej to!\u201c odpov\u011bd\u011bl mu \u010d\u00e1p: \u201eJsem posv\u00e1tn\u00fd pt\u00e1k, kter\u00fd nenos\u00ed \u017eal ale naopak velk\u00fd u\u017eitek. Zachovej m\u016fj \u017eivot a mo\u017en\u00e1 se ti jednou odvd\u011b\u010d\u00edm.\u201c \u201eNo tak ut\u00edkej, dlouhonoh\u00fd kmot\u0159e.\u201c \u0159ekl krej\u010d\u00edk. A \u010d\u00e1p se zvednul, nat\u00e1hl sv\u00e9 dlouh\u00e9 nohy a ulet\u011bl pry\u010d. \u201eCo si te\u010f po\u010dnu? Hlad m\u00e1m st\u00e1le v\u011bt\u0161\u00ed, \u017ealudek st\u00e1le pr\u00e1zdn\u011bj\u0161\u00ed. Co m\u011b te\u010f p\u0159ijde do cesty, to je ztraceno!\u201c<\/p>\n

Tu uvid\u011bl na rybn\u00edce hejno mlad\u00fdch kachen. \u201eVy mi jdete jako na zavolanou.\u201c \u0159ekl, jednu popadnul a cht\u011bl ji zakroutit krkem. Tu se dala star\u00e1 kachna, kter\u00e1 v\u011bzela v r\u00e1kos\u00ed, do tak hlasit\u00e9ho na\u0159\u00edk\u00e1n\u00ed a srdceryvn\u00e9 lamentace, s otev\u0159en\u00fdm zob\u00e1kem doplavala a\u017e k n\u011bmu a \u00fap\u011bnliv\u011b ho prosila, aby jej\u00ed d\u00edt\u011b u\u0161et\u0159il. \u201ePomysli, jak by asi tvoje matka truchlila,\u201c \u0159ekla: \u201ekdyby t\u011b n\u011bkdo odnesl a cht\u011bl odd\u011blat?\u201c \u201eBud klidn\u00e1,\u201c pravil dobromysln\u011b: \u201ed\u011bti ti zachov\u00e1m.\u201c a polo\u017eil kach\u0148\u00e1tko zp\u00e1tky do vody.<\/p>\n

Kdy\u017e se obr\u00e1til na dal\u0161\u00ed cestu, ocitl se po jedn\u00edm star\u00fdm stromem, kter\u00fd byl nap\u016fl vykotlan\u00fd, a uvid\u011bl kolem poletovat divok\u00e9 v\u010dely. \u201eTady m\u00e1m kone\u010dn\u011b odm\u011bnu za v\u0161echny moje dobr\u00e9 skutky!\u201c zaradoval se: \u201eMedem se posiln\u00edm.\u201c Ale v\u010del\u00ed kr\u00e1lovna vylet\u011bla ven a jala se mu vyhro\u017eovat, \u0159kouc: \u201eKdy\u017e m\u016fj lid vyru\u0161\u00ed\u0161 a \u00fal zni\u010d\u00ed\u0161, tak s tebou budeme muset bojovat a zap\u00edch\u00e1me ti do t\u011bla tis\u00edce ostr\u00fdch \u017eihadel. Nechej n\u00e1s v klidu a jdi svou cestou, my se ti jednou za tuhle milost odm\u011bn\u00edme.\u201c Tak krej\u010d\u00edk pochopil, \u017ee ani tady nic nepo\u0159\u00edd\u00ed. \u201eT\u0159i m\u00edsy pr\u00e1zdn\u00e9,\u201c \u0159ekl si: \u201ea v t\u00e9 \u010dtvrt\u00e9 taky nic, to je tedy vypr\u00e1skan\u00e1 ve\u010de\u0159e.\u201c<\/p>\n

\"\"<\/a>
Otto Ubbelohde: Die beiden Wanderer<\/figcaption><\/figure>\n

Pak se vlekl d\u00e1l i se sv\u00fdm pr\u00e1zdn\u00fdm \u017ealudkem, a zrovna kdy\u017e zvonili poledne, tak dorazil do hostince, kde m\u011bli nava\u0159eno a mohl si sednout rovnou za st\u016fl. Kdy\u017e byl syt\u00fd, \u0159ekl si: \u201eNyn\u00ed si najdu pr\u00e1ci.\u201c Tak se pro\u0161el m\u011bstem, aby vyhledal mistra sv\u00e9ho \u0159emesla a brzy si tak\u00e9 dobr\u00e9 \u017eivobyt\u00ed na\u0161el. Proto\u017ee byl v\u0161ak v \u0159emesle vyu\u010den k nemal\u00e9 \u0161ikovnosti a nesm\u00edrn\u00e9 zru\u010dnosti, netrvalo dlouho a brzy se tak proslavil, \u017ee ka\u017ed\u00fd cht\u011bl m\u00edt kab\u00e1t u\u0161it\u00fd jen t\u00edmhle krej\u010d\u00edkem. Inu, z\u00edskal si velkou v\u00e1\u017enost.<\/p>\n

\u201eNijak svoje um\u011bn\u00ed u\u017e nezdokonaluji, a p\u0159ece se m\u00e1m den ode dne lepe!\u201c radoval se. Nakonec ho ud\u011blal sv\u00fdm dvorn\u00edm krej\u010d\u00edm s\u00e1m kr\u00e1le t\u00e9 zem\u011b. Ale na sv\u011bt\u011b to ob\u010das chod\u00ed trochu k\u0159ivolace, toho sam\u00e9ho dne byl toti\u017e jmenov\u00e1n dvorn\u00edm \u0161evcem jeho b\u00fdval\u00fd kamar\u00e1d \u0161vec. Kdy\u017e \u0161vec uvid\u011bl, \u017ee m\u00e1 zase ob\u011b o\u010di zdrav\u00e9, tu mu jeho zl\u00e9 sv\u011bdom\u00ed \u0161eptlo: \u201eD\u0159\u00edve ne\u017e se mi pomst\u00ed, mus\u00edm do hrobu dostat j\u00e1 jeho.\u201c<\/p>\n

Kdo ale jin\u00e9mu j\u00e1mu kop\u00e1, s\u00e1m do n\u00ed v\u011bt\u0161inou pad\u00e1.<\/p>\n

Ve\u010der, kdy\u017e m\u011bl u\u017e po pr\u00e1ci, propl\u00ed\u017eil se \u0161vec temnotou a\u017e ke kr\u00e1li a \u0159ekl mu: \u201ePane kr\u00e1li, ten krej\u010d\u00edk je v\u00e1m ale zpupn\u00fd \u010dlov\u011bk, opov\u00e1\u017eil se tvrdit, \u017ee op\u011bt p\u0159inese zlatou korunu, kter\u00e1 se ztratila za star\u00fdch \u010das\u016f.\u201c \u201eTo si nech\u00e1m l\u00edbit.\u201c \u0159ekl kr\u00e1l a nechal si druh\u00e9ho r\u00e1na krej\u010d\u00edka zavolat a poru\u010dil mu, aby mu do r\u00e1na bu\u010f p\u0159inesl zlatou korunu, nebo okam\u017eit\u011b opustil m\u011bsto.<\/p>\n

\u201eTo se mi asi sm\u016fla lep\u00ed na paty, kdy\u017e mi dal nespokojen\u00fd kr\u00e1l \u00fakol, kter\u00fd nem\u016f\u017ee nikdo splnit. Nebudu \u010dekat na r\u00e1no, p\u016fjdu z m\u011bsta je\u0161t\u011b te\u010f.\u201c Sbalil si sv\u016fj ranec, ale kdy\u017e vy\u0161el ze dve\u0159\u00ed, padl na n\u011bj smutek. Kdo by jen tak cht\u011bl ztratit \u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00e9 si vydobyl svou prac\u00ed? Do\u0161el a\u017e k rybn\u00edku, kde se tenkr\u00e1t sezn\u00e1mil s kachnami, a uvid\u011bl starou kachnu, jak si na b\u0159ehu \u010dechr\u00e1 zob\u00e1kem pe\u0159\u00ed. Tak\u00e9 kachna ho ihned poznala a ptala se ho, pro\u010d m\u00e1 sv\u011b\u0161enou hlavu.<\/p>\n

\u201eNebude\u0161 se divit, a\u017e ti \u0159eknu, co se mi p\u0159ihodilo.\u201c odpov\u011bd\u011bl krej\u010d\u00edk a vypr\u00e1v\u011bl j\u00ed sv\u016fj p\u0159\u00edb\u011bh. \u201eKdy\u017e to nen\u00ed nic hor\u0161\u00edho.\u201c odv\u011btila kachna: \u201eSnadno ti pomohu. Koruna tenkr\u00e1t spadla do vody a le\u017e\u00ed st\u00e1le na dn\u011b rybn\u00edka. Je \u010das ji vyn\u00e9st op\u011bt na sv\u011btlo Bo\u017e\u00ed. Rozlo\u017e tu na b\u0159ehu \u0161\u00e1tek.\u201c Pono\u0159ila se pak i se v\u0161emi dvan\u00e1cti k\u00e1\u010daty do hlubiny. Za p\u00e1r minut byla op\u011bt kachna na hladin\u011b, na jej\u00edch perut\u00edch spo\u010d\u00edvala koruna, k\u00e1\u010data plula okolo n\u00ed a zob\u00e1\u010dky j\u00ed pom\u00e1hala korunu n\u00e9sti. To bylo k neuv\u011b\u0159en\u00ed, jak byla ta koruna p\u0159ekr\u00e1sn\u00e1, jak na slunci z\u00e1\u0159ila tis\u00edcem diamant\u016f. Krej\u010d\u00edk korunu zabalil do \u0161\u00e1tku, c\u00edpy zav\u00e1zal a zanesl ji kr\u00e1li. Ten mu radost\u00ed bez sebe daroval drahocenn\u00fd zlat\u00fd \u0159et\u011bz.<\/p>\n

Kdy\u017e \u0161vec vid\u011bl, \u017ee se jeho kousek nevyvedl, vymyslel jin\u00fd, \u0161el op\u011bt za kr\u00e1lem a \u0159ekl mu: \u201ePane kr\u00e1li, ten krej\u010d\u00edk je je\u0161t\u011b zpupn\u011bj\u0161\u00ed, chv\u00e1stal se, \u017ee z medu postav\u00ed kopii kr\u00e1lovsk\u00e9ho z\u00e1mku tak, jak stoj\u00ed se v\u0161\u00edm v\u0161udy, co je venku i uvnit\u0159.\u201c Kr\u00e1l si nechal krej\u010d\u00edka zase zavolat a poru\u010dil mu, aby z medu vystavil kr\u00e1lovsk\u00fd z\u00e1mek se v\u0161\u00edm, co je uvnit\u0159. Kdy\u017e bude n\u011bco chyb\u011bt, t\u0159eba jedin\u00fd h\u0159eb\u00edk na st\u011bn\u011b, tak bude do konce sv\u00e9ho \u017eivota sed\u011bt pod zem\u00ed. \u201eJe \u010d\u00edm d\u00e1l h\u016f\u0159, tohle \u017e\u00e1dn\u00fd \u010dlov\u011bk nedok\u00e1\u017ee.\u201c Krej\u010d\u00edk popadl sv\u016fj ranec a t\u00e1hnul z m\u011bsta pry\u010d. Kdy\u017e p\u0159i\u0161el k vykotlan\u00e9mu stromu, sedl si a hlavu polo\u017eil do dlan\u00ed. Tu k n\u011bmu p\u0159ilet\u011bly v\u010dely a kr\u00e1lovna se ho zeptala, pro\u010d je tak smutn\u00fd. V\u0161e ji vypov\u011bd\u011bl.<\/p>\n

\u201eJdi zase klidn\u011b dom\u016f, p\u0159ij\u010f k r\u00e1no v tomhle \u010dase a p\u0159ines si velik\u00fd \u0161\u00e1tek, v\u0161e dob\u0159e dopadne, uvid\u00ed\u0161.\u201c odv\u011btila mu v\u010del\u00ed kr\u00e1lovna. Tak se s d\u016fv\u011brou obr\u00e1til zp\u011bt dom\u016f. V\u010dely se zat\u00edm vhrnuly otev\u0159en\u00fdm oknem do kr\u00e1lovsk\u00e9ho z\u00e1mku, sem tam \u0161mejdily po v\u0161ech roz\u00edch a koutech, v\u0161echno si pe\u010dliv\u011b obhl\u00ed\u017eely, jak je co uspo\u0159\u00e1d\u00e1no, jak je co ulo\u017eeno, jak je co ozdobeno. Pak let\u011bly zp\u011bt a z medu stav\u011bly z\u00e1mek tak, jak ho vid\u011bly do v\u0161ech podrobnost\u00ed; a rostl jim p\u0159ed o\u010dima. Ve\u010der bylo v\u0161e hotovo, a kdy\u017e krej\u010d\u00edk druh\u00e9ho dne p\u0159i\u0161el, st\u00e1la p\u0159ed n\u00edm n\u00e1dhern\u00e1 budova a nechyb\u011bl ani h\u0159eb\u00ed\u010dek na st\u011bn\u011b, ani \u0161indel na st\u0159e\u0161e. Z\u00e1mek byl tak p\u016fvabn\u00fd a tak sladce von\u011bl, nu v\u0161ak byl taky z medu. Zabalil ho opatrn\u011b do \u0161\u00e1tku a zanesl kr\u00e1li, kter\u00fd se nemohl dost vynadivit, nechal ho vystavit do velk\u00e9ho s\u00e1lu a krej\u010d\u00edkovi daroval velk\u00fd kamenn\u00fd d\u016fm.<\/p>\n

\u0160vec si v\u0161ak nedal pokoje a \u017ealoval u kr\u00e1le pot\u0159et\u00ed. Pr\u00fd se krej\u010d\u00edk holedbal, \u017ee rovnou uprost\u0159ed dvora najde pramen vody, kter\u00e1 bude tryskat k nebes\u016fm a bude se t\u0159pytit jako k\u0159i\u0161\u0165\u00e1l. Tak si nechal kr\u00e1l krej\u010d\u00edka zavolat a poru\u010dil mu: \u201eJestli do r\u00e1na nebude na m\u00e9m dvo\u0159e tryskat pramen vody, jak ses vytahoval, tak ti kat sraz\u00ed hlavu.\u201c Uboh\u00fd krej\u010d\u00edk dlouho nep\u0159em\u00fd\u0161lel a posp\u00edchal pry\u010d, a proto\u017ee tentokr\u00e1t mu \u0161lo o \u017eivot, kut\u00e1lely se mu po tv\u00e1\u0159\u00edch slzy. Zat\u00edmco tak zarmoucen\u00fd kr\u00e1\u010del, p\u0159iskota\u010dilo k n\u011bmu h\u0159\u00edb\u011b, kter\u00e9mu kdysi dal svobodu, a u\u017e z n\u011bho byl kr\u00e1sn\u00fd hn\u011bd\u00e1k.<\/p>\n

\u201eNyn\u00ed p\u0159i\u0161la ta hodina,\u201c pravil: \u201ekdy ti mohu tv\u016fj dobr\u00fd skutek oplatit. J\u00e1 v\u00edm dob\u0159e, co ti sch\u00e1z\u00ed, vysko\u010d si na mne, m\u016fj h\u0159bet dnes unese takov\u00e9 jako ty dva.\u201c Krej\u010d\u00edkovi se srdce zatetelilo nad\u011bj\u00ed, vysko\u010dil si nahoru a k\u016f\u0148 vyrazil tryskem k m\u011bstu a rovnou na z\u00e1meck\u00fd dv\u016fr. Ten ob\u011bhnul t\u0159ikr\u00e1te dokola jako blesk a po t\u0159et\u00ed ude\u0159il kopyty o zem tak siln\u011b, \u017ee to stra\u0161liv\u011b zapra\u0161t\u011blo a v tom okam\u017eiku se uprost\u0159ed dvora vyrval kus zem\u011b a vylet\u011bl z n\u00e1dvo\u0159\u00ed pry\u010d. Na tom m\u00edst\u011b vytryskla \u010dir\u00e1 voda a ve slune\u010dn\u00edch paprsc\u00edch se t\u0159pytila jako k\u0159i\u0161\u0165\u00e1l. Kdy\u017e to kr\u00e1l vid\u011bl, z\u016fstal v \u00fa\u017easu st\u00e1t, pak \u0161el a p\u0159ede v\u0161emi krej\u010d\u00edka objal.<\/p>\n

Ale tohle \u0161t\u011bst\u00ed netrvalo dlouho. Kr\u00e1l m\u011bl sam\u00e9 dcery, jednu kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e druhou, ale \u017e\u00e1dn\u00e9ho syna. Tu \u0161el zlo\u0159e\u010den\u00fd \u0161vec po\u010dtvrt\u00e9 za kr\u00e1lem a \u0159ekl: \u201ePane kr\u00e1li, krej\u010d\u00edk t\u011bch nestoudnost\u00ed nezanechal, nyn\u00ed se zase vytahoval, \u017ee m\u016f\u017ee za\u0159\u00eddit, aby se v\u00e1m narodil syn.\u201c<\/p>\n

Kr\u00e1l si nechal krej\u010d\u00edka zavolat a \u0159ekl mu: \u201eKdy\u017e mi do r\u00e1na zaopat\u0159\u00ed\u0161 synka, d\u00e1m ti za \u017eenu svoji nejstar\u0161\u00ed dceru.\u201c \u201eOdm\u011bna je to arci p\u011bkn\u00e1,\u201c pomyslil si krej\u010d\u00edk \u201ea dostalo by se mi velk\u00e9 cti. Ale tyhle t\u0159e\u0161n\u011b rostou p\u0159\u00edli\u0161 vysoko, kdy\u017e vylezu na strom, v\u011btev se pode mnou zlom\u00ed a j\u00e1 spadnu dol\u016f.\u201c<\/p>\n

\u0160el dom\u016f, sedl si ke stolu a p\u0159em\u00fd\u0161lel, co si po\u010dne. \u201eNed\u00e1 se nic d\u011blat,\u201c \u0159ekl si nakonec: \u201emus\u00edm pry\u010d, tady nebudu m\u00edt nikdy klid.\u201c Zav\u00e1zal si sv\u016fj ranec a posp\u00edchal ven z m\u011bstsk\u00e9 br\u00e1ny. Kdy\u017e p\u0159i\u0161el do luk, tu uvid\u011bl sv\u00e9ho star\u00e9ho zn\u00e1m\u00e9ho, \u010d\u00e1pa, kter\u00fd tam chodil vzp\u0159\u00edmen\u011b jako sto\u017e\u00e1r. Najednou z\u016fstal ti\u0161e st\u00e1t, popadnul \u017e\u00e1bu, co se tam objevila, a spolknul ji. Pak p\u0159i\u0161el a\u017e ke krej\u010d\u00edkovi a pozdravil ho.<\/p>\n

\u201eKouk\u00e1m,\u201c \u0159ekl mu: \u201e\u017ee m\u00e1\u0161 ranec na z\u00e1dech, pro\u010dpak opou\u0161t\u00ed\u0161 m\u011bsto?\u201c Ten mu vypr\u00e1v\u011bl, jak\u00fdm nesplniteln\u00fdm slibem ho kr\u00e1l zav\u00e1zal a na\u0159\u00edkal na sv\u016fj zl\u00fd osud. \u201eAle p\u0159ece ti kv\u016fli takov\u00e9 mali\u010dkosti neze\u0161ediv\u00ed vlasy,\u201c \u0159ekl mu \u010d\u00e1p: \u201cj\u00e1 ti mohu lehce pomoci. U\u017e dlouho do toho m\u011bsta nos\u00edm nemluv\u0148ata, mohu tam taky kone\u010dn\u011b p\u0159in\u00e9st jednoho prince. Jdi dom\u016f a bu\u010f v pokoji, nad r\u00e1nem p\u0159ijdi do kr\u00e1lovsk\u00e9ho z\u00e1mku, j\u00e1 tam budu taky.\u201c<\/p>\n

Tak \u0161el krej\u010d\u00edk dom\u016f a ve stanoven\u00e9m \u010dase byl na z\u00e1mku. Zanedlouho p\u0159ilet\u011bl \u010d\u00e1p a zaklepal na okno. Kdy\u017e mu krej\u010d\u00edk otev\u0159el, \u010d\u00e1p vstoupil a d\u016fstojn\u011b a opatrn\u011b kr\u00e1\u010del po hladk\u00e9 mramorov\u00e9 podlaze. M\u011bl v zob\u00e1ku d\u00edt\u011b, kter\u00e9 bylo kr\u00e1sn\u00e9 jako and\u00edlek a radostn\u011b natahovalo ru\u010dky ke kr\u00e1lovn\u011b. \u010c\u00e1p j\u00ed ho polo\u017eil do kl\u00edna, a ona d\u00edt\u011b objala a l\u00edbala a byla radost\u00ed bez sebe. \u010c\u00e1p p\u0159ed t\u00edm ne\u017e odlet\u011bl, sundal ze zad svoji cestovn\u00ed bra\u0161nu a podal ji kr\u00e1lovn\u011b. Byly v n\u00ed pap\u00edrov\u00e9 s\u00e1\u010dky pln\u00e9 cukrov\u00e9ho hr\u00e1\u0161ku, kter\u00e9 m\u011bla rozd\u011blit mezi princezni\u010dky.<\/p>\n

Ale ta nejstar\u0161\u00ed princezna nedostala \u017e\u00e1dnou sladkost, n\u00fdbr\u017e krej\u010d\u00edka za man\u017eela.<\/p>\n

A tomu zlo\u0159e\u010den\u00e9mu \u0161evci poru\u010dili, aby krej\u010d\u00edkovi u\u0161il svatebn\u00ed boty a hned potom opustil m\u011bsto. Cesta ho p\u0159ivedla do lesa pr\u00e1v\u011b k t\u00e9 \u0161ibenici, kde kdysi nechal uboh\u00e9ho krej\u010d\u00edka. \u0160vec byl ale t\u00edm p\u0159est\u00e1l\u00fdm vztekem a horkem a tou \u0161trap\u00e1c\u00ed tak unaven\u00fd, \u017ee si toho nev\u0161imnul a svalil se rovnou pod n\u00ed. Kdy\u017e zav\u0159el o\u010di, aby se prospal, tu se na n\u011bj s velk\u00fdm k\u0159ikem vrhli ti dva krkavci, co sed\u00e1vali ob\u011b\u0161enc\u016fm na hlav\u00e1ch, a zob\u00e1ky mu vyklovali o\u010di. Jako smysl\u016f zbaven\u00fd pak b\u011b\u017eel do hlubok\u00e9ho lesa a n\u011bkde tam ur\u010dit\u011b b\u00eddn\u011b zahynul, nebo\u0165 o n\u011bm v\u00edcekr\u00e1t nikdo nesly\u0161el.<\/p>\n

\u221e<\/p>\n

 <\/p>\n

\n

Lidov\u00e1 poh\u00e1dka Die beiden Wanderer<\/em> (KHM 107) je z rozs\u00e1hl\u00e9 sb\u00edrky poh\u00e1dek brat\u0159\u00ed Grimm\u016f Kinder-und Hausm\u00e4rchen<\/em> (1812-15, 1822, 1857).<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Brat\u0159i Grimmov\u00e9: Jak dva vandrovali Hor\u00e1m a \u00fadol\u00edm se nest\u00e1v\u00e1 nic, to jen lidem, kte\u0159\u00ed po nich…<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":2218,"comment_status":"closed","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[765],"tags":[715,774,706],"class_list":["post-2214","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-jamui-20182019","tag-grimmove","tag-jak-dva-vandrovali","tag-pohadky","wpcat-765-id"],"_links":{"self":[{"href":"http:\/\/www.horus.cz\/WProclamatio\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2214","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"http:\/\/www.horus.cz\/WProclamatio\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"http:\/\/www.horus.cz\/WProclamatio\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"http:\/\/www.horus.cz\/WProclamatio\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"http:\/\/www.horus.cz\/WProclamatio\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2214"}],"version-history":[{"count":0,"href":"http:\/\/www.horus.cz\/WProclamatio\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2214\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"http:\/\/www.horus.cz\/WProclamatio\/wp-json\/wp\/v2\/media\/2218"}],"wp:attachment":[{"href":"http:\/\/www.horus.cz\/WProclamatio\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2214"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"http:\/\/www.horus.cz\/WProclamatio\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2214"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"http:\/\/www.horus.cz\/WProclamatio\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2214"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}