K přednášce doplňující dokument: Šidák – Vodník v české kultuře, zvláště v literatuře

Pomocné prameny: Johannis Conradi Barchusen: Elementia chemiae, 1718. Obrazový itinerář progrese alchymického díla. Obraz 1 Obraz 2 Obraz 3   Barchusen Barchusen   Čtveřici barev Velkého Díla uvádí již Marie Alchymistka a na této čtveřici se shodují pozdější pokračovatelé tradice. Zčernání (řec. melanosis, lat. nigredo) Zbělení (řec. leukosis, lat. albedo) Zežloutnutí (řec. xanthosis, lat. citrinitas) Zčervenání (řec. iosis, lat. rubedo) Často se uvádí 12 stupňů výroby Kamene dávaných do souvislosti se znameními zvěrokruhu. Kalcinace (calcinatio) – očištění látek vstupujících do procesu, vytvoření výchozích slitin. Koagulace (coagulatio) – fáze při níž by mělo dojít k odejmutí vlhkosti ztvrdnutím kapalných ingrediencí. Fixace (fixatio) – totéž co pro kapalné látky je koagulace, je pro plynné fixace, prchavé se stává stálým a odolává ohni. Rozpouštení (solutio) – rozpuštění látek ve sloučenině, pevné se roztéká. Vaření též digesce (coctio) – zahřívání látek na různé teploty, dochází ke změně skupenství a oddělování. Destilace (destilatio) – očišťování látky od nežádoucích příměsí odpařováním a kondenzací. Sublimace (sublimatio) – tělo se stává oduševnělé, duch se ztělesňuje, hmotě se vrací původní čistota. Separace (separatio) – oddělování a filtrace. Cerace (ceratio) – látka měkne a získává vlastnosti vosku. Kvašení (fermentatio) – získaná materie se stává tělem, k němuž se přivtěluje se duše. Zmnožení (multiplicatio) – zvětšení schopností Kamene. Projekce (proiectio) – aplikace získaného činidla na obecné kovy a jejich proměna ve stříbro nebo zlato.         Tria principia – tři pilíře (arkány), z nichž je tvořen celek světa. Sal (sůl, tělo) – princip přirozenosti. Tertium non data. Sulfur (síra, duše) – fixní princip, COAGULA Merkur (rtuť, Duch) – prchavý princip, SOLVE    ...

Bratři Grimmové: Husopasky pláčou perly Byla jednou jedna stařičká matička a ta měla hejno bílých hus a žila v chaloupce na samotě v horách. Každé ráno vstala, vzala svoji berličku a vydala se do lesa, který se tu rozprostíral všude vůkol. Na svůj věk to byla docela čiperná matička, celé dny šmejdila po lese, kosila trávu pro husy, trhala divoké lesní plody, a vše to pak nosila v nůši domů. Člověku se nad tím tajil dech, jak těžká břemena zvedala zlehka ze země a pak s nimi zčerstva cupitala k domovu. Když někoho potkala, měla pro něj srdečné křesťanské pozdravení: „Dobrý den, milý pane, to máme dneska krásné počasí! Divíte se, že vláčím tolik trávy? Nu, každý si musíme nést své břímě.“ Přesto ji lidé moc rádi neviděli a raději ji obešli, než by ji potkali, a když už nebylo zbytí a do cesty jí přišli třeba otec se synkem, tu mu otec pošeptal: „Před touhle stařenou se měj, synku, vždy na pozoru! Ta má za ušima, jistě je to čarodějnice!“ Jednoho rána do toho lesa zavítal krásný mladý muž. Sluníčko jasně svítilo, ptáci zpívali a skrze listí vál svěží větřík a to vám bylo člověku k radosti. Cestou nepotkal ani živáčka, až najednou zahlédl nějakou stařenku, jak klečela na zemi a žala srpem trávu. Vedle ní ležela trávnice a opodál stály dva koše, plné planých jablek a hrušek. „I toto, matičko,“ řekl: „jak to chcete všechno odnést?“ „Inu, musím, synáčku, musím, křivá záda nám sedlákům přidávají na kráse.“ odvětila. „Mohu vám nějak pomoci?“ zeptal se mladík. „Nu holenku, máte dosud rovný hřbet a mladé nohy. Pro vás to bude lehké a moje chalupa není daleko, stojí na pasece tam nahoře. Vy tam vyskáčete jako kamzík.“ Mladík se nad stařenkou slitoval. „Můj otec není...

Bratři Grimmové: Jak dva vandrovali Horám a údolím se nestává nic, to jen lidem, kteří po nich putují, občas zlé, občas dobré. To se jednou v tom světě potkali krejčí a švec a z toho povstalo to dobrodružství, o kterém vám chci vyprávět. Krejčík byl nevelký, ale hezký muž, stále veselý a dobře naladěný. Když uviděl přicházet ševce, neboť podle rance hned poznal, jakého je ten chasník řemesla, vyklouzla mu místo křesťanského pozdravení říkačka: „Rovně šij šev, tahej dratev, smůlou to slep, cvok drží fest!“ Ale švec neměl pro tohle vtipkování pochopení, protáhl obličej, jako by se napil octa a pojal úmysl popadnout krejčíka za límec. Ten se ale rozesmál, vrazil ševci do ruky láhev a řekl: „Nic ve zlém, kamaráde, zapij tu žluč!“ Švec si dal pořádný lok a bouřka na jeho čele se rozpustila. Podal krejčíkovi láhev zpět a pravil: „Nu, tak jsem se řádně napil, ale jak se říká, na chuť mnoho, na žízeň málo! Dál povandrujeme spolu, ne?“ „Klidně,“ odpověděl krejčík, „vydáme se do nějakého velkého města, kde není nouze o práci.“ A tak dále vandrovali společně a šli jeden ve stopách toho druhého, jako to dělají hranostajové v zimě. Kdyby měli tolik ke kousání, kolik měli času, to by se jim žilo vesele! Když dorazili do města, poptávali se všude po práci. A protože krejčík byl veselá kopa a měl hezké červené tváře, tak mu rád každý nějakou práci dal, a když měl štěstí, tak mu dala mistrova dcera mezi dveřmi ještě pusu na rozloučenou. Když se pak opět se ševcem sešli, měl krejčík vždy ranec plnější. Mrzutý švec se šklebil a myslil si: „Čím větší čtverák, tím má větší štěstí.“ Ale krejčík se jen smál a zpíval si a o vše, co obdržel, se s kamarádem dělil. Jen...

Bratři Grimmové: Poletuška Byla jednou jedna princezna, která měla na samém vrcholu věže svého zámku komnatu se dvanácti okny a ta okna vedla do všech světových stran. Když princezna vystoupila do věže a některým tím oknem vyhlédla ven, nic, co se v její říši dělo, jí nezůstalo skryto, takovou kouzelnou moc ta okna měla. Skrze to první okno viděla ostřeji než kdokoliv jiný, skrze to druhé ještě lépe, tím třetím ještě jasněji, a tak to šlo dále, až do toho dvanáctého, kterým viděla i věci, které byly ukryty nad zemí nebo pod zemí. Jenomže tohle čarodějné pokoukání bylo princezně jen k pýše a svéhlavosti. Jednoho dne si usmyslela, že zůstane navždy sama a bude vládnout svému království po svém. Proto nechala rozhlásit, že jejím mužem se nemůže stát nikdo, kdo se před ní nedokáže ukrýt tak, aby ho nenalezla. A kdo se opováží zkoušet svoje štěstí a ona ho najde, ten bude mít veselku se zubatou a nakonec narazí jeho hlavu na kůl. A bylo to! Toho času stálo před zámkem už devadesát sedm kůlů s naraženými hlavami a v zemi už nebyl nikdo, kdo by měl chuť hrát si na schovávanou. To bylo ovšem princezně vhod a pomyslila si: „Do konce svého života budu svobodná.“ Jednoho dne se ale na zámku objevili tři bratři a dali jí na vědomost, že by rádi vyzkoušeli štěstí. Ten nejstarší bratr si myslil, že bude v bezpečí, když se vsouká do skalní pukliny, ale tohle hledání bylo pro princeznu hračka, spatřila ho už v prvním okně, poslala pro něj a než by jeden okem mrknul, zdobila jeho hlava další kůl. Prostřední bratr si vlezl do zámeckého sklepa, ale také jeho princezna uviděla už v prvním okně a zubatá se smála, když mu hlavu naráželi na devadesátý devátý...

Kubo and the Two Strings 2016 ‧ Fantasy film/Action/Adventure ‧ 1 h 42 min. Datum uvedení: 18. srpna 2016 Režisér: Travis Knight Hudba: Dario Marianelli Nominace: Oscar za nejlepší celovečerní animovaný...

Lidová pohádka Dörnröschen (KHM 50) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů Kinder-und Hausmärchen (1812-15, 1822, 1857). „Přinesl knihu z police a ukázal v ní na jeden obraz. »Smysl pohádky o šípkové Růžence zcela jistě vztahuje se k tomu, a nevěděl bych, co jiného má znamenati toto staré, alchymistické zobrazení »znovuzrození« zde: nahý člověk, který vstává z rakve a vedle lebka s hořící svící na temeni…«“[1] [1] Gustav Meyrink: Zelená tvář. B. Kočí, Praha 1925, str....

Pomocná literatura: Æony, gyry, jugy a Zlatý věk. Hancock Graham: Boží mágové. Metafora, Praha 2016....

Lidová pohádka Der Soldat und der Schreiner (KHM 234) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů Kinder-und Hausmärchen (1812-15) a patří k těm pohádkám, které už v dalších vydáních nevyšly.   V jednom městě žili dva truhláři a každý měl jednoho syna, a protože jejich domy spolu sousedily, byly ti dvě děti stále spolu, společně si hrály a vyváděly, až jim lidi začali říkat „nožík“ a „vidlička“, protože ty také stále leží vedle sebe na stole. Ani když oba vyrostli, nechtěli se od sebe oddělit, ale protože jeden byl odvážný a druhý bojácný, tak se první stal vojákem a druhý se vyučil řemeslu po otci. A pak přišel čas, aby se truhlář vydal na zkušenou do světa, a protože ho voják nechtěl opustit, a vydali se na vandr společně. Přišli do města, kde si truhlář našel službu u mistra, který nakonec, aby ti dva mohli zůstat spolu, najal za pacholka i toho vojáka. Bylo by to všechno dobré, ale vojákovi se práce zajídala, nejraději polehával na medvědině, a tak to netrvalo dlouho a mistr ho poslal pryč. Ale truhlář nechtěl kamaráda opustit, a tak mistrovi službu vypověděl a táhli dál. A tak to šlo všude, kam přišli, našli dobrou práci, ale ta neměla dlouhého trvání, protože voják byl líný a poslali ho pryč a truhlář tam bez něj nezůstal. Jednou přišli opět do velkého města, ale voják nechtěl přiložit ruku k dílu a byl ze služby propuštěn ještě téhož večera, takže museli na noc táhnout dál. Cesta je zavedla do hlubokého černého lesa a truhlář řekl: „Dál nejdu! Tam se to jen hemží čarodějnicemi a strašidly.“ Ale voják zvolal: „Ale co! Z toho strach nemám!“ Šel první a bojácný truhlář, protože ho nechtěl opustit, se vydal za ním. Za nějakou chvíli ztratili cestu a...

Lidová pohádka Der Mond je ze sbírky pohádek bratří Grimmů Kinder-und Hausmärchen (1812-15, 1822, 1857).   Před dávnými časy byla jedna země, ve které byla v noci stále tma a nebe se nad ní rozprostíralo jako černý koberec. V téhle zemi nikdy nevycházel měsíc a nesvítily tam ani hvězdy, protože to tak Pánubohu při stvoření světa stačilo. Jednou odtud vyrazili na vandr čtyři chasníci a ti přišli do jiné země, kterou večer, když slunce zmizelo za horami, zalévala měkkým světlem velká zářící koule, která visela na jednom dubu. Světla bylo tolik, že člověk mohl vidět i rozeznávat věci, i když ne tak mnoho jako za bílého dne. Vandrovníci se údivem zastavili a ptali se jednoho sedláka, který jel kolem s vozem, co je to za světlo. „To je náš měsíc!“ odvětil tento: „Starosta ho koupil za tři zlaté a pověsil na dub. Denně dolévá olej a udržuje ho v čistotě, aby zářil co nejjasněji. Za to od nás dostává týdně jeden zlatý.“ Když sedlák odjel, jeden z chasníků řekl: „Tu by bylo něco! Mít takovou lampu, pověsíme si ji taky na dub! Však ten náš není o nic menší. To by bylo u nás radosti, už bychom neklopýtali ve tmě jako krtkové.“ „Víte co?“ přihodil ten druhý: „Vezmeme vůz a koně a ten měsíc odvezeme. Však oni si mohou koupit jiný!“ „Já umím dobře šplhat,“ přidal se ten třetí: „já ho sundám dolů.“ Ten čtvrtý přivezl vůz s koňmi, ten třetí vylezl na strom, vydloubal do měsíce otvor, tím protáhl provaz a sundal ho dolů. Když zářící koule ležela na voze, zakryli ji šátky, aby nikdo tu loupež nezpozoroval. Šťastně dorazili domů, kde měsíc pověsili na jeden vysoký dub. Mladí i staří se radovali, když světlo z nové lampy posvítilo na všechna pole a zahrady,...

  Bible česká. Písmo svaté starého i nového Zákona, podlé obecného latinského. Knížecí arcibiskupská knihtiskárna, Praha 1851. Bor D. Ž.: Abeceda stvoření. Komorní soubor mýtoetymologických esejů o povstání člověka, jazyků, náboženství, kultury a civilizace. Trigon, Praha 1993. Bor D. Ž.: Tajemný svět pravěku. Mýtoetymologické eseje. Abeceda stvoření v zrcadle mýtů. Trigon, Praha 2013. Bor D. Ž.: Zlatý a železný věk aneb O vycházení světa z potopy, nebi, ráji a podsvětí. Trigon, Praha 1992. d’Olivet Fabre: The Hebraic Tongue Restored And the True Meaning of the Hebrew Words Re-established and Proved by their Radical Analysis. Samuel Weiser, Inc., York Beach 1991. Franz Marie-Louise von: Animus a anima v pohádkách. Emitos a Nakladatelství Tomáše Janečka, Brno 2008. Franz Marie-Louise von: Psychologický výklad pohádek. Smysl pohádkových vyprávění podle jungovské archetypové psychologie. Portál, Praha 1998. Grimm Jacob: Deutsche Mythologie. Göttingen, Dieterichschen Buchhandlung 1835. Grimm Jacob: Teutonic Mythology. Translated From The Fourth Edition With Notes And Appendix By James Steven Stallybrass. Vol. I. London, George Bell And Sons, York Street, Covent Garden 1882. Bratři Grimmové: Německé pohádky. SNKLU, Praha 1961. Hojka Jaroslav: O původu a pravděpodobnosti pohádek dle okkultních nauk. Znovuzrození, Praha 1922. Jung Carl Gustav, Kerényi Karl: Věda o mytologii. Nakladatelství Tomáše Janečka, Brno 1995. Jung, Carl Gustav: Výbor z díla II. – Archetypy a nevědomí. Nakladatelství Tomáše Janečka, Brno 2003. → zvl. kap. O archetypu se zvláštním zřetelem k pojmu animy, Psychologie archetypu dítěte, O fenomenologii ducha v pohádkách, str. 265-322 ← Jung, Carl Gustav: Výbor z díla III. – Osobnost a přenos. Nakladatelství Tomáše Janečka, Brno 2000. → zvl. kap. Obrazová série z Rosarium Philosophorum jako základ pro znázornění jevů přenosu ← Jung, Carl Gustav: Výbor z díla V. – Snové symboly individuačního procesu. Psychologie a alchymie I. Nakladatelství Tomáše Janečka, Brno 1999. Jung, Carl Gustav: Výbor z...