Máme v úmyslu otevřít další ediční řadu věnovanou okultní beletrii, zejména spisovatelům z okruhu kultu & mýtu Cthulhu, a dále že připravujeme i další svazek z edice Okultura.

Nechte se překvapit!

Dílo Mistra Eckharta se u nás začíná již pomalu zabydlovat. Po prvorepublikovém torsu Karla Weinfurtera tu zela velká prázdnota, kterou zaplnil až výběr Jana Sokola Mistr Eckhart a středověká mystika, a dále drobná publikace Josef Bradáč, Aniceto Molinaro: Mistr Eckhart: Slovo věčnosti. Mezi vybranými spisy nechybějí entuziastická Eckhartova kázání odhalující bezprostřední jádro Eckhartova myšlení v jeho místy doslova „syrové“ podobě. Do výboru jsou zařazeny rovněž překlady několika dalších dobových textů, které doplňují celkový rámec myšlenkového dědictví Mistra Eckharta.

Narodil se kolem roku 1260 v durynském Hochheimu a jako velmi mladý vstoupil do kláštera dominikánů v Erfurtu. Během studií na řádovém učilišti v Kolíně nad Rýnem patrně ještě mohl poznat Alberta Velikého (†1280). V akademickém roce 1293-94 byl lektorem na pařížské Sorbonně, kde vykládal Sentence Petra Lombardského. Poté působil jako převor svého domovského kláštera v Erfurtu a zároveň jako vikář pro Durynsko. Na teologickou fakultu do Paříže byl podruhé povolán v letech 1302-03 již jako magister actu regens; tzn. mistr teologie s právem vykládat Písmo. Roku 1303 převzal vedení nově zřízené dominikánské provincie Saxonia, která čítala 47 konventů od Holandska až k řece Odře. Od roku 1307 byl Eckhart rovněž generálním vikářem české dominikánské provincie. V letech 1310-13 opět působil na universitě v Paříži, kde vytvořil koncept zamýšleného veledíla Opus tripartitum.

Od roku 1314 nacházíme Eckharta ve Štrasburku a v Porýní, kde se jako vikář generála řádu intensivně věnoval kazatelské činnosti a duchovenské péči zejména v ženských dominikánských klášterech. Na sklonku svého života působil Eckhart v Kolíně nad Rýnem jako kazatel a patrně i přednášel na tamním studiu generale. V této době musel již čelit obviněním z hereze. Roku 1326 zahájil proti němu kolínský arcibiskup inkviziční šetření, proti jehož výsledkům se Eckhart bránil spisem Obhajoba, zpochybnil kompetentnost komise a odvolal se k papeži do Avignonu.

13. února 1327 po kázání v kolínském dominikánském kostele veřejně odvolal všechny omyly, kterých se ve svých kázáních a spisech mohl dopustit „proti víře a mravům“. Brzy poté se odebral k papeži do Avignonu, aby se zde osobně hájil. Počátkem r. 1328 tam však patrně zemřel. O rok později vydal papež Jan XXII. bulu In agro dominico, v níž odsoudil 28 výroků (z původních 108 kolínské obžaloby) Mistra Eckharta; 17 jako bludných a heretických a 11 jako „příliš smělých, špatně znějících a z bludu podezřelých“. V dnešní době sílí hlasy uvnitř dominikánského řádu žádající jeho plnou rehabilitaci. Moderní filosofické a teologické bádání vyvrací zjednodušující pohled na Eckhartovu nauku jako panteistickou resp. monistickou a po právu ji zařazuje do příslušných kontextů tehdejší filosofické a spirituální tradice.

O dalších podrobnostech díla a přesném datu vydání vás budeme ještě informovat.

Přečtěte si mimořádné 44. kázání Mistra Eckharta o oproštěnosti.

Přibližně ve stejné době byl na letišti v Praze pořízen jeden z posledních snímků letadla Junkers 390. Poněvadž na konci války už existoval pouze jediný exemplář Ju 390, znamená to, že letadlo odletělo z Prahy do blízkého Ludwigsdorfu (pravděpodobně přistálo na polském letišti v Opole), vyzvedlo tam další náklad a pak – podle důstojníka SS, který byl zapojen do tohoto projektu, a záznamů z vyšetřování, jež byly nalezeny v berlínském dokumentačním centru – odletělo na základnu Bodo v Norsku, načež jak zvon, tak i generál Hans Kammler jednoduše zmizeli.

Má se za to, že letadlo odletělo do Ameriky nebo Argentiny. Předehrou tohoto zmizení bylo povraždění většiny vědců a techniků zapojených do projektu popravčími četami SS. Tato tajná zbraň byla podle jednoho z německých nositelů Nobelovy ceny klasifikována jako Kriegsentscheidend, a zvon tak byl ve zhodnocení německého vrchního velení Třetí říše oceněn výše než atomová bomba.

Co představoval tento zvon? Jaké nové odvětví fyziky nacisté s jeho pomocí objevili? Kam až byli nacisté po válce ochotni zajít, aby ochránili progresivní technologii, kterou představoval?

V knize SS Bratrstvo zvonu odhaluje Joseph P. Farrell, zabývající se alternativní vědou a výzkumem historie, řadu exotických technologií, jež nacisté zkoumali, a zpochybňuje konvenční názory na konec druhé světové války, událost v Roswellu a vznik MAJIC-12, tajného vládního týmu pro zkoumání UFO.

Dr. Joseph P. Farrell má doktorát z patristiky na universitě v Oxfordu a soustavně se zabývá zkoumáním fyziky, alternativní historie a vědy – a „zvláštních věcí a událostí“.  Jeho kniha The Giza Death Star vyšla v roce 2002 a byla jeho první výpravou do „alternativní historie a vědy”. Následovalo pokračování tohoto tématu o paleofyzice Velké pyramidy v Gize, vnímané jako vojenský zbraňový komplex, v podobě knihy The Giza Death Star Deployed (2003), a tuto trilogii dokončil dílem nazvaným The Giza Death Star Destroyed (2005).

Když se seznámil s vynikající knihou Igora Witkowskiho The Truth About the Wunderwaffe, jenž jako první vyšel na veřejnost s příběhem o zvonu, který se stal poutavým příběhem o potlačované a zatajované vědě a technologii dvacátého století, začal sbírat materiál a procházet odtajněné spisy NSA, CIA a FBI a vydal dvě knihy o nacistických tajných zbraních, Reich of the Black Sun: Nazi Secret Weapons and the Cold War Allied Legend (2005) a SS Brotherhood of the Bell: The Nazi’s Incredible Secret Technology (2006).  Jeho nová kniha, The Cosmic War: Interplanetary Warfare, Modern Physics, and Ancient Texts (2007), navazuje na témata otevřená knihou SS Bratrstvo zvonu stejně jako další svazky v této řadě: Secrets of the Unified Field: The Philadelphia Experiment, The Nazi Bell, and the Discarded Theory (2008), The Philosopher’s Stone: Alchemy and the Secret Research for Exotic Matter (2009), Nazi International: The Nazis’ Postwar Plan to Control Finance, Conflict, Physics and Space (2009), Roswell and the Reich: The Nazi Connection (2010), Babylon’s Banksters: The Alchemy of Deep Physics, High Finance and Ancient Religion (2010).

Zatím poslední knihou Josepha Farrella je letošní novinka z nakladatelství Feral House – Genes, Giants, Monsters and Men: The Surviving Elites of the Cosmic War and Their Hidden Agenda. Námětem je provokující myšlenka, že historie lidské rasy není tak jednoduchá, jak ji podávají učebnice, nýbrž zde existuje ještě historie skrytá stovky tisíc let…

*

Ukázky z knihy na okultura.cz.

*

Edice Okultura
Vyšlo: květen 2011, ve spolupráci s nakladatelstvím Volvox Globator
Vydání 1.
Vazba Vázaná
Počet stran 464
978-80-901884-7-1

Na skladě.

Je doplňkem ke knize Kabalistické zasvěcení (rozebráno) a je označena jako I. kniha kabalistických schémat. Obsahuje 36 barevných magických pantáklů, 72 barevných evokačních charakterů geniů (andělé) a 72 barevných charakterů protigéniů (čerti). Franz Bardon má v knize Praxe magické evokace pouze první část, génie. Pantákly a protigéniové vycházejí u nás vůbec poprvé. Faksimile původního vydání!

Doplněno o soukromé poznámky Fr. Kabeláka ke vzniku této knihy s řadou vysvětlivek, barevných obrazců, tajnou abecedou a s rozšířením témat k Šému.

Magické charaktery zvířetníku jsou III. knihou kabalistických schémat a opět kromě dvou barevných listů géniů, Qadmiel-Metatrona a Sata-Pessajah, byla Bardonem otištěna pouze část géniů zvířetníku (12 barevných tabuli), protigéniové jsou otištěni také poprvé (12 barevných tabuli). Nákresy pocházejí z ruky Fr. Kabeláka a i zde jde o faksimile nepublikovaných obrazců.

Doslov O umění do nebe volati od Sana pojednává o problematice evokační magie v duchu tyfónské tradice Kennetha Granta (O.T.O.) a doplňuje výklad Magických charakterů zvířetníku.

Váz. A5, 4-barevný tisk na křídovém papíře Magnomatt 130g, obálka ve zlaté a černé, barevná předsádka, 288 stran.

Náklad 800 ks.
80-901884-5-1

Na skladě.

Sedna je eskymácká bohyně, ke které se šaman vypravuje pro zvěř v dobách nouze. Jeho sestup do Sedniny říše provází rituál, při němž muži volně souloží se ženami, aby „Matku všeho živého“ potěšili a povzbudili k vydání zvěře. Duerr čtenáře seznamuje s podobnými tradicemi u nejrůznějších lovecko-sběračských národů po celém světě a ukazuje, že tyto obřady (např. Sluneční tanec u prérijních Indiánů) sice byly výrazem úsilí do přírody zasáhnout, zároveň ale nevnucovaly nic, na co by nebyla sama připravena. Šlo zde spíše o paradigmatické jednání, které mělo člověka i přírodu obrodit a přivést do kontaktu s kořeny života. Regenerační obřady provázené začasté obřady sexuálního rázu sledujeme potom ještě u prvních zemědělců a setkáváme se s jejich pozvolným zánikem ve světě, ve kterém Velkou bohyni vystřídala solární božstva.

Kniha se člení do tří oddílů. V prvním se seznamujeme s rituály regenerace u lovců a sběračů. Duerr se s tématem vypořádal v imponující šíři. Vedle témat etnologických (např. Chata Nového života, Stará žena pod vodopádem a Žlutovlasá panna, Matka mrožů) se zaměřil i na aktuální otázky z prehistorie (V břichu země, Šaman a zvířecí žena, Venuše doby ledové).

Vzhledem k tomu, že obecná etnologie či kulturní antropologie je u nás pořád ještě popelkou, jsou mnohá zde pojednávaná témata – např. spojitost lovecké magie s obřady regenerace – českému čtenáři předložena vůbec poprvé.

V dalším díle začíná u Velké bohyně prvních maloasijských měst (Leopardí žena a supí samice) a zabývá se jejími proměnami v raných civilizacích Blízkého východu a v Egyptě (Býk své matky, Roztrhání milence). Bohyně klasických antických kultur v kapitolách Roztrhání milence, Paní labyrintu, Persefonin klín.

Poslední oddíl nese titul Pokusy o útěk a zabývá se otázkou, proč dnes požívají takové popularity myšlenkové směry, kterým je společná touha utéct ze světa a chmurná vize lidského údělu (Veškerý život je utrpení), a které v protikladu ke dříve pojednaným kulturním vzorům nechovají nejmenší péči o udržení života. V této poloze se kniha zabývá také vztahem ke smrti (když už je jejím podtitulem Láska k životu) v různých kulturách.

Duerrova kniha je důležitým příspěvkem k rozvoji české kulturní antropologie s přímým pozitivním dopadem do dalších oborů jako jsou prehistorie, etnologie, historie, religionistika, filosofie a kulturní historie vůbec. Překlad provedl specialista školený i na německých univerzitách, Petr Patočka, dobře obeznámený jak s vlastní problematikou, tak s vědeckou terminologií.

Český text je proto plně na vysoké odborné i jazykové úrovni a byl přehlédnut vedoucím Ústavu archeologie a muzeologie Filosofické fakulty MU v Brně, prof. PhDr. Vladimírem Podborským.

Vyšlo jako 1. svazek edice GEREON. Vázáno do brazilského 250g kartónu Strathmore Americana schiefer firmy Schneidersöhnepapier.

Brož. A5, 416 stran.
80-901884-4-3

Na skladě.

Výpravný dvoubarevný tisk na dobrém papíře. Vázáno do rakouského papíru Alpine. Váz. B6, 78 stran. 1991 e.v. 80-900228-2-0
Rozebráno.

Druhé opravené a rozšířené vydání. Výpravný dvoubarevný tisk na dobrém papíře. Vázáno do Elefantenhaut. B6, 158 stran. 1997 e.v. Privátní malonákladový tisk.
Rozebráno.

„Jsme na samém kraji nového věku, úplně nového světa. Vědomí lidstva, naše vzájemné uvědomění, se přibližuje ke kvantovému skoku. Všechno se změní. Už nikdy to nebudeš ty, jaký jsi býval. Tohle všechno se stane právě tehdy, jakmile budeš připraven.“

Váz. B6, 182 stran.
80-901884-2-7

Rozebráno.

Pečetí na této knize je Sanův doslov O barvě slézu v umění spagyrickém aneb O přednosti dlouhohrdlých baněk před oněmi s jimadly.

„Přesto se můžeš jedenkráte za svoji bědnou pouť svým uměním přesvědčit, že právě baňka s jimadlem tě může přivést až k jeho vrcholu – purpuru. Purpur je reduplikací zvýrazněné slovo pro oheň. Jak Mistři ujišťují, existuje neměnné pořadí základních barev, a to: modro-černá, zelená, žluto-oranžová, bílá a červená až purpurová.“

A tady je důležité poukázat na onen verš Františka Kabeláka, kde píše o této barvě Díla: „Síra hermetiků je při transparenci purpurově červená a má tentýž kovový lesk jako posvátný skarabeus starých Egypťanů. Merkurius hermetiků je čirou kovovitou vodou. Ve tmě vyzařuje v barvách slézových květů, fluoreskuje a láhev, ve které je uschován, působí jako Crookesova trubice, jelikož výrony vykazují na chloridu stříbra totéž specifické působení. Hermetická sůl tvoří malé, stříbrojasné krystaly, které silně lámou světlo.“

Svědčí totiž o tom, že jakkoliv mohou být spagyrické cesty křivolaké, vlastním důvtipem na světlo přivedeny střetávají se všichni umělci života u jediného.

Aleister Crowley ve svých poznámkách ke „Knize Zákona“, verš II:51, vysvětluje:  “Purpur – ultrafialová barva – je nejpozitivnější barvou. Zelená – nejnegativnější barva – se nachází ve spektru na půli cesty. Magickým obrazem Hadita je proto oko, v němž se nachází rudě žhnoucí stočený had – duchovní rudá ducha přírody, písmeno Šin, nejen pouhý oheň – na vrcholu trojúhelníku čnícího do poloviny kruhu těla Nuit a jde o rozlévající se paprsky osmi barev spektra včetně ultrafialové, nikoliv však ultračervené; rozprostírá se za černým závojem, jak naznačuje další verš. Existuje určitý náznak v tomto ‘purpuru’, že je spojen se ‘zrakem’, což by mohlo odhalovat jistou identitu Hadita s mužíčkem-duší těm, kteří mají – schopnost vidět!“

V nakladatelství HORUS vyšel tento titul v roce 1996 jako třetí svazek jeho sebraných spisů.

Váz. A5, 104 stran.
80-901884-3-5

Dosud na skladě.

Ani ortodoxní církev nestála stranou sexuálně-magických praktik. Jednu z nich odhaluje Aleister Crowley ve své instrukci „O jistých, v Rusku tajně praktikovaných obřadech“:

„Uvnitř řecké církve existuje společenství, které vlastní esoterickou nauku a praktikuje tajný rituál. Při shromáždění této společnosti se světla zhasnou a modlitebníci vedení knězem a zvolenou a zasvěcenou kněžkou hledají se navzájem doteky a subtilní přitažlivostí. Pak vykonají čistou cudnost svých srdcí ve svatém nadšení. Jestliže přízní a přítomností Svatého Ducha kněžka počne a porodí, a pro tento rituál musí být pannou, pak toto dítě svým otcem, tzn. knězem, je pokřtěno očištěním vodou a pro svěcení ohněm je smaženo a mezi členy rozděleno k použití jako svátost nebo jako talisman, anebo jako lék proti všem nemocím. To se také říká o Rytířích našeho Svatého Řádu Templu, že potomek některého z nich byl pannou smažen a z jeho tuku vytvořena mast, aby mohla být mazána magická a nevýslovná figura Bafometa. Promysli to.“

Eroto-komatózní lucidita využívá k osvícení adepta temnější stránky Eróta. Láska je navštívením smrti. Tajemství zasvěcení spočívá v přenesení, předání a pozření Ducha Svatého a Duchem Svatým. Jinak a stručně řečeno, duchovní množení není jinak možné, než že zasvětitel zplozuje zasvěcence nebo adepta tímto otcovským způsobem. Mistr může zplodit svého žáka nebo pokračovatele jenom tak, že k němu zaujme tento těžko vyslovitelný erotický vztah (srovnej Jiří Langer: Erotika kabaly).

Traktát o přípravě homunkula. Mistr, Otec, stvořuje homunkula, svého Syna, Neofyta, nového Mistra.

Dvojdoslov od překladatelů Oskara Petra (Deus Nefandus aneb O Bohu, jehož jméno se nesmí vyslovovat) a Sana (Od erotoluminiscence k luciditě aneb Světla ku tmě vilnost).

Dvojbarevný tisk na dobrém papíře z roku 1996.

Váz. A5, 220 stran.
80-901884-1-9

Menší množství dosud na skladě.

František Kabelák se tak ve svých 82 listech snaží naplnit jeho odkaz a čelit posledním tajemstvím nejvyšší vědy. Každá z těchto sil, vytvářející jednotlivá písmena Velikého šemu, má svůj přívlastek, tj. personifikaci, génia kabaly. Jména 72 geniů jsou složena z písmen veršů 19, 20 a 21 čtrnácté kapitoly Exodu s přídavkem Božího jména Jah nebo El. Jejich jména a časovou analogii lze nalézt v tabulce, význam a užití v díle Dr. Jana Kefera Theurgie magické evokace (Trigon, Praha 1991).

Srovnej rovněž Knihu tajemství velikého šemu (1. kniha kabalistických schémat) a obrazce talismanů.

V nakladatelství HORUS vyšel tento titul jako druhý svazek jeho sebraných spisů.

Váz. A5, 268 stran. 1995.
80-901884-0-0

Rozebráno.